6 rizik chip tuningu bez měření na válcovně
Nezapomeňte na brzdy a pneumatiky – mnohé přehlížené prvky Brzdová soustava je v zimě namáhána víc, než se zdá. Voda v brzdové kapalině se v mrazu mění na ledové krystalky, které zvyšují tlak a můžou poškodit těsnění. Proto se doporučuje kapalinu měnit každé dva roky, a to i když brzdy zdánlivě fungují. Zkontrolujte také stav destiček a kotoučů – otěr je v zimě větší kvůli posypu a písku. Co se týče pneumatik, zimní jsou samozřejmostí, ale pozor na hloubku vzorku. Česká norma dává minimum 4 milimetry, ale s méně než 3 milimetry už na sněhu auto skutečně nebrzdí ani nezatáčí. Zkontrolujte i tlak – v chladu klesá o nějak zařídit malou kuchyniých 0,1 baru na každých 10 stupňů, takže hustit je třeba častěji než v létě.
Zimní ráno a naftový motor, který nechce ani nastartovat, In the event you loved this article and also you would like to get more details regarding vtaas-Benchmark.com kindly go to our web site. je klasika. Většinou za to nemůže zima samotná, ale kombinace tří věcí: stavu palivového systému, kvality nafty a způsobu, jakým motor startujete. Pokud tyto tři oblasti srovnáte, většina problémů zmizí dřív, než vůbec nastanou.
Většina řidičů zná základní poučku: olej se mění každých 15 000 kilometrů nebo jednou za rok. Tento interval ale vychází z oficiálních servisních plánů, které často odpovídají spíše běžnému provozu než realitě. Pokud jezdíte převážně po městě, krátké trasy do 10 kilometrů, v zimě nebo s taženým přívěsem, olej degraduje výrazně rychleji. V praxi to znamená, že interval 15 000 km je pro mnoho vozidel příliš dlouhý, a proto se vyplatí interval zkrátit přibližně na 10 000 kilometrů.
Zvuk je dalším spolehlivým ukazatelem. Za studena i rekonstrukce koupelny krok za krokem tepla poslouchejte, zda se z podvozku neozývá syčení nebo drnčení. Syčení obvykle znamená únik spalin v přední části systému, drnčení zase uvolněný nebo proražený tlumič. Tip: když máte auto na zvedáku, zakryjte koncovku rukou (po vychladnutí) a nechte pomocníka lehce přidat plyn. Pokud uslyšíte zřetelný pískot jinde než na konci trubky, máte lokalizovanou netěsnost.
Filtr a voda: dvě místa, kde zima nejvíc kousne Palivový filtr je v zimě nejzranitelnější součást. Voda, která se v něm sráží, při mrazu zamrzne a přeruší přívod nafty. Proto alespoň jednou za dva roky filtr vyměňte, a pokud máte vypouštěcí šroub na filtru, vypouštějte vodu pravidelně — hlavně před příchodem velkých mrazů. U vozů s oddělovačem vody to platí dvojnásob. Zkontrolujte také všechny hadičky a spoje, jestli nejsou křehké nebo popraskané, protože i mikroskopická netěsnost nasaje vzduch a motor pak zhasíná nebo špatně startuje.
Nezapomínejte ani na koncovku. Pokud z ní při volnoběhu kape voda, je to normální – vzniká kondenzací spalin. Pokud ale voda teče i po zahřátí motoru, může to znamenat proraženou přepážku tlumiče nebo vnikání chladicí kapaliny. V takovém případě nejezděte, dokud problém neodhalíte. Až budete systém skládat zpět, vždy vyměňte všechny pružné prvky – ušetříte si tím druhou návštěvu dílny.
Pravidelná kontrola výfuku netrvá déle než půl hodiny a vyžaduje jen základní nářadí. Doporučujeme ji spojit s výměnou oleje, kdy je auto už na zvedáku. Pokud při prohlídce objevíte jen povrchovou korozi, ošetřete ji teplotně odolným nátěrem a nezapomeňte na to při příští prohlídce. Včasná oprava malé netěsnosti je vždy levnější než výměna celého systému, který byste zničili provozem s prasklinou. Klíčem je pravidelnost – výfuk si řekne o pozornost většinou až ve chvíli, kdy je problém vážný.
Dalším častým zdrojem problémů je baterie. Studený start je pro ni extrémně náročný, protože motorový olej zhoustne a startér potřebuje velký proud. Pokud je baterii víc než čtyři roky, nechte si ji změřit zátěžově, rekonstrukce koupelny krok za krokem ne jen voltmetrem. Většinou se vyplatí preventivní výměna dřív, než vás nechá ve štychu. Současně zkontrolujte stav a napnutí řemene alternátoru – pokud prokluzuje, baterie se přes den dobíjí jen málo a po pár dnech jízdy po tmě ji ráno nenastartujete. Nezapomínejte ani na kabely – koroze na svorkách způsobuje pokles napětí, a to je častý, byť snadno odstranitelný problém.
Druhým krokem je vyčištění výparníku. Ten je nejčastějším zdrojem zápachu, protože se na jeho žebrech sráží voda a vytváří vlhké prostředí. K čištění použijte speciální pěnu nebo sprej určený přímo na klimatizační systémy. Postupujte podle návodu – obvykle se přípravek nastříká do nasávacího otvoru vzduchu, nechá se působit a poté se systém propláchne. Důležité je přitom zapnuté topení, aby se uvolnily nečistoty a přípravek mohl odtéct. Pozor na to, abyste nepoužili běžný čistič na interiér, který může poškodit plastové díly nebo zanechat mastný film.