Signály na vodě, které špatně čtete a ohrožujete tím záchranu

Nezapomínejte, že váš ferratový set je také součástí jistícího systému. Před výstupem zkontrolujte stav tlumiče pádu – neměl by být natržený, znečištěný od oleje nebo mít deformované švy. Karabiny na setu by měly být vybavené pojistkou proti samovolnému otevření. Pokud si všimnete jakéhokoli poškození, vyměňte set za nový. Stejně jako u lan, i zde platí, že opotřebení nevzniká jen pádem, ale i běžným používáním a UV zářením. Vlastní bezpečnost je vždy vaší zodpovědností, a i když je ferratový set z výroby testovaný, jeho životnost je omezená.

Kontrola kotev a spojovacího materiálu Kotevní body jsou nejdůležitějším prvkem celého jištění. U nýtovaných kotev zkontrolujte, zda není hlavička uvolněná nebo zdeformovaná. Zkoušejte s ní pohnout – pokud se pohne, byť jen o milimetr, nepokračujte dál. U skob zatlučených do skály sledujte, zda nejsou vyhnuté nebo zda okolní hornina není rozdrolená. Všímejte si také rezavých skvrn pod kotvou, které mohou signalizovat vnitřní korozi. U slaňovacích řetězů a karabin zkontrolujte, zda nejsou prasklé, zda západky správně zapadají a nejsou zablokované nečistotami.

Bezpečnost na via ferratě začíná dlouho před prvním krokem na lávku. Nejčastější chybou bývá spoléhat se na to, že „to přece někdo zkontroloval". Jistící systémy na ferratách jsou vystaveny povětrnostním vlivům, mechanickému opotřebení i neodborným zásahům. Proto každý návštěvník musí umět posoudit stav ocelových lan, kotevních bodů a spojovacího materiálu. Vlastní kontrola nezabere více než pár minut, ale může rozhodnout o tom, zda výstup skončí bez úhony.

Základem je ošetření krvácení a stabilizace zlomenin. Při silném krvácení přiložte na ránu sterilní obvaz a tlačte přímo na místo krvácení. Pokud je obvaz prosáklý, sundejte ho a přiložte nový – navrch. Nikdy neodstraňujte předměty zabodnuté v ráně, jen je fixujte. U zlomenin končetin použijte improvizovanou dlahu: hůlku, větévku, lyži nebo karimatku. Zafixujte kloub nad i pod zlomeninou a končetinu znehybněte do polohy, v níž ji najdete. Nepokoušejte se nic napravovat.

Když se řekne bezpečnost na vodě, většina lidí si představí plovací vestu nebo kontrolu počasí. Málokdo ale umí správně číst signály, které vysílá tonoucí, a ještě méně lidí ví, jak na ně reagovat. Přitom právě v prvních minutách rozhodujete o tom, jestli se z koupání stane tragédie. Nejde o žádné teoretické poučky – jde o konkrétní pohyby, zvuky a situace, které musíte znát dřív, než vstoupíte do vody.

Důležité je také sledovat polohu těla. Nezaklánějte se ani se nepředklánějte, udržujte těžiště ve středu. Pokud se při brzdění dostanete do předklonu, hrozí, že se kladka zablokuje a vy se otočíte kolem lana. Naopak při záklonu ztrácíte kontrolu nad směrem a můžete narazit do bočního lanka. Snažte se o neutrální postoj, nohy mírně pokrčené, a brzdnou ruku držte v jedné rovině s lanem.

Jak poznat tíseň a co dělat, než skočíte do vody Když uvidíte někoho v nesnázích, nezačínejte hned plavat. Nejprve si všimněte, jestli dotyčný skutečně signalizuje nouzi. Mezi jasné znaky patří: hlava ponořená tak, že ústa jsou těsně nad hladinou, oči zavřené nebo skelné, výraz paniky, ale bez hlasu, tělo ve svislé poloze a nohy bez pohybu. Důležité je také to, co slyšíte. Tonoucí obvykle nevydává žádné zvuky – nemá vzduch na volání. Křik a plácnutí do vody bývají spíš projevem paniky, ale ne nutně tonutí. Když máte pochybnosti, radši zasáhněte, než abyste čekali.

Výbava, kterou si nekoupíte na poslední chvíli Základem je ferratový set s dvěma karabinami, tlumičem pádu a dynamickým lanem. Nepoužívejte horolezeckou sedací úvazek bez setu — to je častá chyba začátečníků. K setu patří i přilba, která musí sedět a mít certifikaci pro horolezectví. Rukavice nejsou povinné, ale chrání ruce před odřením a chladem. Zbytek už je běžná turistická výbava: pevná obuv s hrubým vzorkem, dostatek vody, svačina a nepromokavá bunda, i když převládá slunečné počasí.

Když se řekne rafting, většina lidí si představí adrenalin, peřeje a týmovou souhru. Málokdo ale při plánování výletu myslí na to, že nejdůležitější výbavou nejsou pádla ani samotný raft, ale ochrana hlavy a trupu. Helma a vesta nejsou jen povinnou položkou z půjčovny – jsou to dva prvky, které rozhodují o tom, jestli se z vody vrátíte celí, nebo s vážným zraněním. Než vyrazíte, věnujte jim stejnou pozornost jako kontrole počasí a stavu řeky.

Úraz v horách přichází rychle: uklouznutí na mokrém kameni, pád z ledovce, zranění při slaňování. V tu chvíli rozhoduje rychlost a správnost reakce. Častou chybou je panika a snaha postiženého co nejrychleji dopravit dolů, i když to není bezpečné. Než začnete cokoli dělat, zastavte se, zhodnoťte situaci a chraňte sebe i ostatní před dalším nebezpečím. Vždycky platí: nezraněný zachránce je víc než druhý postižený.