Procházka Novým Městem: secese, funkcionalismus a příběh Emy Destinnové

Nové Město pražské bývá v povědomí návštěvníků spojeno hlavně s Václavským náměstím a rušnými ulicemi plnými obchodů. Stačí ale odbočit o pár desítek metrů do bočních ulic a ocitnete se v úplně jiném světě. Místo skla a betonu tu na vás čekají tiché fasády, které vyprávějí příběhy první republiky. Jednou z nejzajímavějších zastávek je bezesporu bývalý palác, kde žila legendární operní pěvkyně Ema Destinnová. Dnes tu sídlí instituce, ale fasáda si stále drží eleganci dvacátých let.

Při procházce si všímejte také vchodů. Typickým prvkem funkcionalismu jsou prosklené dveře a schodiště s kovovým zábradlím, které působí až nečekaně lehce. Častou chybou nezkušených pozorovatelů je, že se soustředí pouze na hlavní fasádu a opomíjejí dvorní trakty. Právě tam se často dochovaly autentické detaily – třeba původní dlažba nebo litinová okna. Pokud máte možnost, podívejte se do vnitrobloku, kde je klid a čas se zastavil.

Zároveň si dejte pozor na rekonstrukce. Ne každá budova, která vypadá funkcionalisticky, je skutečně z té doby. Některé domy prošly necitlivými úpravami v devadesátých letech, kdy se často používaly nevhodné materiály a barvy. Typickým prozradícím znakem jsou plastová okna s křídly, která se otevírají do místnosti – původní evropská okna byla výhradně sklápěcí. Pokud takové prvky uvidíte, víte, že se nejedná o autentický stav.

Jak si prohlídku naplánovat, ať vám nic neunikne Nejlepší je vyrazit v pracovní den dopoledne, kdy je město relativně prázdné a světlo je příznivé pro fotografování. Vyhněte se víkendům, kdy jsou ulice plné turistů a fasády jsou často ve stínu okolních budov. Vezměte si s sebou mapu, ale ne orientační plán města – raději historickou mapu z dvacátých let, kterou najdete v knihovně nebo v antikvariátu. Díky ní uvidíte, které domy původně stály na místě dnešních staveb a jak se proměňovala zástavba.

E-mailová komunikace dokáže nenápadně spolknout půlku pracovního dne, přitom stačí změnit pár návyků a nasadit nástroje, které práci s poštou zefektivní. Nejde o žádné revoluční vychytávky, ale o osvědčené postupy, které fungují hned po zapnutí. Zkuste je zavést postupně, ne všechny najednou.

Třetím tipem je práce s klávesovými zkratkami. Naučte se základní kombinace pro přesun, archivaci a označení zprávy. Například klávesa pro archivaci zprávy po přečtení je běžně dostupná v každém klientovi. Znamená to, že nemusíte sahat na myš a klikat na tlačítka. Zpočátku to bude pomalé, ale za týden budete pracovat dvojnásobnou rychlostí. Nesnažte se naučit vše najednou, vyberte si tři nejpoužívanější úkony.

I při použití VPN se vyhněte citlivým operacím. Nikdy neprovádějte bankovní transakce, nenakupujte s kartou a neposílejte důvěrné dokumenty přes veřejnou síť. Pokud nutně potřebujete přístup ke svému účtu, ověřte, že adresa webu začíná „https://" – toto označení v prohlížeči znamená, že spojení s webem je šifrované. Přesto mějte na paměti, že https chrání jen obsah komunikace, ne před tím, že útočník uvidí, na jaký web se připojujete.

Využití geotermální energie má na Islandu dlouhou tradici. Již v minulosti lidé využívali horké prameny k praní prádla, vaření nebo k vytápění skleníků. Dnes je hlavním způsobem využití takzvané dálkové vytápění, kdy se horká voda z vrtů přivádí potrubím přímo do domácností. Pokud se chystáte na Island a chcete si vyzkoušet něco podobného, začněte u menších zařízení: mnoho kempů a rekreačních středisek nabízí venkovní horké bazény, kde se můžete ohřát i v mrazu. Důležité je respektovat pokyny — ne všechna voda je pitná a teplota může dosahovat až k bodu varu.

Na šťávu je nejlepší použít odšťavňovač nebo napařovací hrnec. Ovoce nemusíte loupat, stačí odstranit jádřince a pořádně omýt. Při lisování za studena získáte čirou šťávu, kterou ihned zahřejte na teplotu kolem osmdesáti stupňů a nalijte do sterilizovaných lahví. Pokud chcete uchovat více vitamínů, zkuste šťávu pasterovat v horké vodní lázni. Typickou chybou je převaření, které zničí aroma a šťáva získá mdlou chuť.

První dojem z bytu se rodí v okamžiku, kdy překročíte práh. Úzká chodba ale často působí stísněně a neuspořádaně, což okamžitě kazí dojem z celého interiéru. Přitom stačí promyslet dvě věci – věšení kabátů a uložení bot. Nejdřív si změřte šířku chodby a zjistěte, kolik místa reálně máte. Pokud je chodba užší než metr, zapomeňte na hluboké skříně a sáhněte po systémech, které pracují do výšky a využívají i prostor nad dveřmi.