Plánování vody na túře, které většina turistů podceňuje
Jídlo pro psa je stejně důležité jako voda. Na túru si vezměte granule nebo konzervy, ale počítejte s tím, že pes vydá víc energie. Dejte mu dvě menší porce během dne, spíš než jednu velkou, aby neměl plný žaludek při pohybu. Ideální jsou sušené masové pamlsky, které jsou lehké a vydrží. Nepodávejte psovi nic, co nejíte sami – zejména čokoládu, hrozny nebo cibuli, které jsou pro psy toxické. Stejně tak pozor na to, aby pes nesbíral jídlo z cesty, protože to může být otrávené nebo zkažené. Pokud víte, že je pes „vysavač", nasaďte mu košík nebo ho veďte na kratším vodítku.
Co si zabalit, začíná u vody. Pes běží, dýchá s otevřenou tlamou a ztrácí tekutiny rychleji než vy. Na každou zastávku si naplánujte misku nebo skládací nádobu a dostatek vody pro psa – obvykle alespoň půl litru na každé dvě hodiny pohybu. Užitečné je přidat do vody pár kapek elektrolytů pro lidi, ale jen pokud pes nemá problémy s ledvinami. Vodu z potoka nepodceňujte: ani horská voda není vždy čistá, a tak s sebou vezměte i tablety na dezinfekci, které použijete, když dojde zásoba. Nezapomeňte na to, že pes pije i po výkonu, a proto nechte část rezervy na konec túry.
Typickou chybou je snaha o zkratku přes neznámý terén. Držte se svých stop, pokud je vidíte, a nevzdalujte se od místa, kde jste se ztratili, pokud nemáte jasný plán. Pokud jste se ztratili, ale máte alespoň malou baterii v mobilu, vypněte všechny aplikace a používejte telefon jen pro případ nouze. Vysílejte nouzové signály, jako je píšťalka nebo opakované volání, a to v pravidelných intervalech. Při čekání na pomoc se snažte udržet teplo a sucho, protože podchlazení je největší riziko.
Plánování túry se psem začíná mnohem dřív než obutím pohorek. Rozhodující je, že si uvědomíte, kdo jde s vámi. Mladý, zvyklý pes zvládne delší vzdálenosti, ale štěně nebo starší jedinec s klouby ocení kratší trasu s převýšením pod kontrolou. Než vyrazíte, ověřte si, že je pes zdravý, má platné očkování a že ho umíte udržet pod kontrolou v cizím prostředí. Základní pravidlo zní: pokud si nejste jistí, jak pes reaguje na jiné psy, cyklisty nebo zvěř, držte ho na vodítku a neexperimentujte na frekventované trase.
Jak si poradit s orientací, když mapa i kompas selhávají? Pokud nemáte signál, ale máte funkční kompas, použijte ho. Pokud ne, spolehněte se na přírodní znamení. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale není to spolehlivé. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, což vám dá základní směr. Zkuste si vzpomenout, odkud jste přišli, a najděte si výrazný orientační bod, jako je skála či potok. Pohybujte se podél vodního toku směrem dolů, protože ten vás obvykle dovede k civilizaci. Při pohybu si dělejte značky na stromech, abyste se nevraceli stále na stejné místo.
Zabloudění v lese potká i zkušené turisty, zvlášť když se setmí, změní se počasí nebo sejde z vyznačené stezky. První a nejdůležitější krok je zastavit se. Čím déle půjdete bez rozmyslu, tím hůř se budete orientovat. Zhodnoťte, kde jste byli naposledy na jistotě, a zkuste si vzpomenout, kdy jste odbočili. Zkuste se vrátit po vlastních stopách, ale jen pokud jste si jistí, že cestu najdete. Pokud ne, zůstaňte na místě a dejte o sobě vědět.
Rozděl si trasu na etapy s jasnými kontrolními body. Vždy si poznamenej, kde je možnost doplnit vodu nebo se občerstvit, protože v horském terénu bývají zdroje řidší. Při plánování zohledni předpověď počasí – déšť a vítr v kopcích mění náročnost i bezpečnost trasy. Vyhýbej se úsekům, které jsou po dešti nesjízdné, a raději zvol delší, ale schůdnější variantu.
Nejdůležitější je zachovat klid a neschovávat se. Pokud se nemůžete dostat ven, postavte se na viditelné místo, nejlépe na mýtinu nebo okraj lesa. Mávněte rukama, křičte a pískejte. Záchranáři často používají vrtulník a vidí člověka, který se pohybuje. Jakmile vás najdou, nechte si pomoct – i když si myslíte, že už cestu znáte. Zabloudění není ostuda, ale zběsilé pobíhání ano. Pamatujte, že les je rozlehlý, ale pomoc je blíž, než se zdá.
Nakonec si připravte i variantu pro deštivé počasí – i když je kras krásný za každého počasí, mokré skály jsou nebezpečné. V takovém případě se vydejte do jeskyní, kde je stálá teplota a sucho. Až budete odjíždět, nechte si čas na to, aby si děti vyběhaly energii na některém z dětských hřišť v okolí. Tím výlet zakončíte v dobré náladě a nebudete muset řešit kňučení v autě. Stačí trocha plánování a Moravský kras se stane místem, kam se děti budou chtít vrátit.
Než vyrazíte do kopců, spočítejte si, kolik vody skutečně potřebujete. Základní pravidlo je půl litru na hodinu mírné chůze, ale při vedru, strmém stoupání nebo nošení těžkého batohu to klidně může být dvojnásobek. Nezapomeňte, že tělo ztrácí tekutiny i dýcháním, takže na hřebenové túře bez vody nevydržíte ani dvě hodiny. Mnozí si vystačí s jedním litrem na celý den, což je častý omyl, který končí dehydratací.