Nosný systém batohu, který většina lidí přehlédne
Druhý zásadní bod je rezerva v časovém plánu. Turistické značky a mapy uvádějí časy pro průměrného chodce. Vy nejste průměrný chodec, máte batoh, možná děti a určitě budete chtít fotit. Přidejte k odhadu alespoň dvě hodiny navíc na každý den. Pokud plánujete dorazit do cíle před setměním, počítejte s tím, že se na podzim stmívá už kolem šesté. Zkontrolujte si předpověď počasí, ale berte ji jen jako základ. V horách se klima mění rychle a déšť nebo mlha dokážou zkrátit viditelnost na pár metrů.
Správná výbava rozhoduje o tom, jestli se z túry vrátíš v pořádku Turistické hole jsou v zimě spíš na obtíž, nahraď je mačkami a případně cepínem. Na běžnou túru stačí jednoduché nášlapné mačky, ale nauč se je nasazovat doma, ne až na hřebeni v mrazu. Na zledovatělém svahu se pohybuj po vrstevnici, ne přímo nahoru nebo dolů. Sněhové řetězy do bot nejsou řešení pro náročnější terén – spíš jen na zpevněné cesty. Pokud jdeš s někým, domluvte si, že budete držet rozestup maximálně pár metrů. Při pádu do sněhové dutiny nebo na skrytou skálu může rychlá pomoc znamenat rozdíl mezi lehkým zraněním a vážnou nehodou.
Den předem si sbalte všechno oblečení a vyzkoušejte, zda se vám do batohu vejde spacák i karimatka. Nezapomeňte na převlečení do suchého, i když je předpověď slunečná. Vlhké tričko v noci je jistota nepříjemného prochladnutí. Zkontrolujte stav vašeho vařiče a kartuše, pokud plánujete vařit. Zkoušet to poprvé až v kempu je riskantní. Také si ověřte, zda je cílová oblast povolená pro bivakování nebo zda je nutné využít oficiální tábořiště. Pokuta za divoké spaní v chráněné oblasti není malá a navíc je to prostě neohleduplné.
Nakonec si vždy nechte rezervu na úplně banální situace – zabloudění, zranění nebo náhlé zhoršení počasí. Přibalte čelovku s náhradními bateriemi, malou lékárničku a píšťalku na nouzové volání. Informujte někoho blízkého o vašem plánu a přibližném čase návratu. To není zbytečnost, ale základ bezpečnosti. Dobře naplánovaná túra je ta, kterou si užijete a na kterou budete vzpomínat v dobrém, ne ta, která se zvrtla v boj o přežití kvůli pár ušetřeným minutám příprav.
Následně upravte ramenní popruhy tak, aby vedly od ramen šikmo k lopatkám, ne přes klíční kosti. Mezi popruhem a ramenem by měla projít dlaň, ne prst. Horní stabilizační popruhy (tzv. load liftery) utáhněte tak, aby svíraly úhel kolem 45 stupňů. Pokud svírají menší úhel, batoh padá od těla; pokud větší, tlačí na krk. Po každém nastavení naložte batoh alespoň na polovinu jeho maximální hmotnosti a projděte se – teprve v pohybu zjistíte, jestli systém drží.
Většina nehod se stane při přeceňování sil. Pokud jsi unavený, počasí se zhoršuje nebo se blíží tma, neváhej a vrať se. Hory nikam neutečou, ale ty bys mohl riskovat zranění. Další častou chybou je nepřizpůsobit tempo ostatním – ať už jdeš s rychlejšími, nebo pomalejšími lidmi, vždycky se drž tempa, které je pohodlné pro všechny. Konečně, pamatuj, že první túra má být radost, ne boj o přežití. Vychutnej si výhledy, fotky a pocit, že jsi zdolal něco, co se zdálo být těžké. S každou další túrou získáš zkušenosti a jistotu, že hory jsou skvělým místem pro pohyb, pokud k nim přistupuješ s respektem a rozumem.
Nezapomeňte na ventilaci zad. U levnějších batohů najdete jen molitanovou výplň, která se přilepí na záda a způsobí pocení. Kvalitnější systémy mají síťovanou konstrukci s mezerou mezi zádovou částí a vaším tělem. Tato mezera by měla být alespoň dva centimetry, aby mohl proudit vzduch. Naopak u batohů pro horolezectví se ventilace často obětuje ve prospěch stability – pak je třeba počítat s větším pocením a volit funkční oblečení.
Nastavení zádové části a bederního pásu Zádová část by měla jít výškově nastavit podle délky vašeho trupu, ne podle výšky postavy. Změřte vzdálenost od sedmého krčního obratle k horní hraně pánve a podle toho nastavte délku. Bederní pás musí sedět přesně na hřebeni kyčelních kostí, ne nízko na břiše ani vysoko nad pupkem. Při utažení pásu byste měli cítit, že váha jde do boků, ne do ramen. Typická chyba je utáhnout pás až na krev – stačí, aby pevně přiléhal a neklouzal.
Do plánu vždy zahrň rezervu – ať už časovou, nebo energetickou. Nikdy neplánuj trasu tak, abys jel na maximum bez možnosti úniku. Pokud se necítíš dobře, je lepší trasu zkrátit, než riskovat zranění nebo vyčerpání. Nauč se číst vrstevnice na mapě, abys předem odhalil prudké úseky, a měj vždy připravený plán B – třeba sjezd do údolí nebo vlakové spojení.