Než si přivedete štěně domů: co a kdy mu naservírovat

Základním krokem je pravidelné čištění zubů. Ideálně každý den, minimálně třikrát týdně. Zubní kartáček vybírejte podle velikosti zvířete – pro menší plemena existují speciální malé hlavice, pro kočky zase prstové kartáčky. Pokud zvíře kartáček nesnese, použijte gázu namotanou na prst a jemně třete povrch zubů. Dentální pastu vždy vybírejte určenou pro zvířata – lidská obsahuje fluor a pěnicí látky, které mohou být toxické. Poprvé nechte zvíře pastu olíznout z prstu, pak teprve přejděte k samotnému čištění.

Pravidelně kontrolujte stav chrupu. Zvedněte pysk a prohlédněte zuby: měly by být bílé nebo lehce nažloutlé, dásně růžové a pevné. Zarudlé dásně, krvácení při doteku, hnědý povlak nebo uvolněné zuby jsou signálem, že je nutná návštěva veterináře. Stejně tak zápach z tlamy, který nezmizí po vyčištění, může signalizovat zánět nebo dokonce absces. Nezanedbávejte ani tzv. plak – ten je měkký a jde odstranit kartáčkem, ale pokud se mineralizuje do zubního kamene, je potřeba ho odstranit ultrazvukem.

Prvotní očkování štěněte je zásadní pro jeho zdraví, ale často se v něm chybuje hned na začátku. Nejdůležitější je načasování. Matka předává štěněti protilátky z kolostra, které ale bohužel blokují účinek vakcíny. Proto se první dávka nepodává dříve než v 6 týdnech věku. Většina chovatelů ale doporučuje začít v 8 týdnech. Pokud dostane štěně vakcínu příliš brzy, imunitní systém ji zneutralizuje a vakcinace nemá žádný efekt. Proto je klíčové držet se doporučeného schématu a nezačínat dřív, i když se to zdá být lepší.

Typická chyba, které se vyvarujte: nepoužívejte tabulku jako denní záznam a neporovnávejte svoje dítě s tabulkou sousedů. Každé miminko má jiný apetit, jinou rychlost sání a jinou kapacitu žaludku. Některé děti vyžadují častější malé dávky, jiné méně časté a větší. Pokud se vaše dítě vyvíjí v růstové křivce, má dostatek vlhkých plen a je spokojené, je tabulka jen formalita, kterou můžete klidně hodit za hlavu. Hlavní je, abyste se naučili číst signály svého miminka a nepodřizovali se tabulce za každou cenu.

Co se stane, když pevně dodržujete tabulku, ale miminko hubne? To je situace, kdy tabulka přestává být pomocníkem a stává se nebezpečnou. Pokud dítě pravidelně vyplivuje, má méně mokrých plen než 6 za den, nebo je apatické, musíte okamžitě konzultovat pediatra. Tabulka totiž nepočítá s individuálním metabolismem, s refluxem nebo s tím, že kojenec může mít skrytý problém s kojením. V takovém případě se množství neupravuje podle tabulky, ale podle reakce dítěte – to je důležitější než čísla.

Co funguje místo tahání: trénink založený na odměně Samotná výbava tahání nevyřeší. Klíčem je změna chování psa pomocí pozitivního posilování. Začněte v prostředí bez rušivých podnětů, ideálně doma nebo na zahradě. Naučte psa, že když jde u vaší nohy a vodítko je volné, dostane pamlsek. Jakmile začne táhnout, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Teprve pak pokračujte v chůzi. Tento postup opakujte systematicky – pes se brzy naučí, že tahání vede k zastavení, zatímco volné vodítko znamená pohyb vpřed.

Většina psů tahá na vodítku ne proto, že by chtěla svého člověka záměrně obtěžovat, ale protože je to pro ně přirozený způsob, jak se dostat k tomu, co je zajímá. Přímá cesta k pachům, jiným psům nebo k procházce samotné je pro ně logičtější než kličkování za vaším tempem. Pokud chcete tahání řešit, začněte tím, že přestanete psa trestat za to, že se chová přirozeně. Místo toho mu ukážete, že klidná chůze u nohy je rychlejší cesta k cíli.

Jak nacvičit klidné vítání – praktický postup Postavte se s psem na vodítku na místo, kde ho obvykle rozptylují lidé (např. předsíň). Požádejte někoho, aby se přiblížil. Jakmile pes začne zvedat tlapky, řekněte „ne" nebo „sedni" a současně mírně povolte vodítko, ale ne ho napněte. Pokud pes skočí, otočte se zády a zkraťte vodítko tak, aby pes neměl prostor na skok. Počkejte, až se uklidní. Až položí všechny čtyři tlapky na zem, otočte se zpět, odměňte ho pamlskem nebo slovem „dobře" a nechte ho pozdravit. Tento postup opakujte při každém setkání, dokud pes nepochopí, že skákání znamená konec interakce.

Častou chybou je trestat psa po skoku, když už stojí na zadních. Pes si spojí trest s vaším naštváním, ne se skákáním. Další chybou je používat vodítko jako bič – máchat s ním nebo ho mlátit o zem. To psa pouze vystraší. Mnozí majitelé také zapomínají na odměny. Pes, který skáče, často hledá pozornost – i negativní (odstrčení, křik) je pro něj odměna. Proto je zásadní odměňovat klidné chování (sed, čumák u země) dřív, než pes stihne skočit. Tím posílíte žádoucí návyk.