Kontrola tlaku, o které většina řidičů zbytečně přichází o peníze

Pozor na běžné chyby, které stojí za to znát Častým omylem je kontrola pouze vizuálním pohledem. To, že pneumatika nevypadá úplně prázdná, neznamená, že má správný tlak. Úbytek i o 0,3 baru je pouhým okem téměř nerozpoznatelný, ale pro jízdní vlastnosti už je citelný. Další chybou je spoléhání na varovné systémy v autě. Tyto systémy upozorní až na výrazný pokles tlaku, nikoliv na pozvolné unikání vzduchu, které je nejčastější. Pravidelná manuální kontrola je proto nenahraditelná.

Prvním krokem je diagnostika. Nastartujte motor a nechte ho běžet na volnoběh. Pokud slyšíte klepání, které se mění s otáčkami, zkuste sledovat, kdy přesně se objevuje. Zanesený filtr se projevuje nejčastěji při prudkém sešlápnutí plynu. Motor pak chvíli „škube" a vydává zvuk podobný cvakání. Dalším typickým příznakem je pokles výkonu a vyšší spotřeba, protože motor se snaží kompenzovat nedostatek paliva.

Při výběru oleje se vždy řiďte předpisy výrobce automobilu. Tyto informace najdete v uživatelské příručce nebo na štítku pod kapotou. Pokud výrobce udává více viskozit, berte v úvahu klimatické podmínky. Pro běžný provoz v mírném pásmu je obvykle nejvhodnější olej s nižší viskozitou za studena, například 5W-30. Vyšší viskozita, jako 10W-40, se hodí spíše pro starší motory s většími vůlemi nebo pro provoz ve vysokých letních teplotách.

Jak poznat, že je čas olej vyměnit? Základem je dodržovat intervaly uvedené výrobcem, obvykle mezi 15 000 a 30 000 kilometry, ale u starších vozů nebo při častých jízdách na krátké vzdálenosti interval zkraťte. Sledujte také stav oleje na měrce. Pokud je olej černý, hustý nebo obsahuje kovové částice, je nejvyšší čas na výměnu. Pozor si dejte na pokles hladiny – pokud olej pravidelně doplňujete, motor může mít únik nebo spalování oleje.

Pokud máte podezření na filtr, proveďte jednoduchý test. Odpojte hadičku vedoucí z filtru do čerpadla a vyfoukejte ji směrem k nádrži. Pokud cítíte silný odpor, filtr je pravděpodobně ucpaný. Pozor ale na to, abyste si nepotřísnili oblečení nebo oči – palivo je hořlavé. Lepší je nechat si to potvrdit v servisu, kde změří tlak paliva. Hodnota pod předepsanou hranicí jasně ukazuje na problém s průtokem.

Typickou chybou je ignorování mírného klepání pod podlahou při akceleraci. Řidiči to přičítají běžnému opotřebení, ale často jde o utržený vnitřní tlumič, který se pohybuje a naráží do stěn. Takový výfuk pak může prasknout úplně. Stejně tak se vyhněte „provizorním" opravám lepicí páskou nebo plechovkou – ty vydrží jen krátce a na STK neprojdou. Pokud najdete korozi, ale jen povrchovou, můžete ji přebrousit a ošetřit vysokoteplotním nátěrem. Větší díry už vyžadují svaření nebo výměnu daného dílu.

Nejdůležitější je plynulá práce s plynovým pedálem. Místo prudkých akcelerací se snažte o postupné zvyšování rychlosti. Při rozjezdu řaďte včas, ale ne podtáčejte motor. U benzinových motorů je ideální oblast kolem 2000–2500 otáček, u naftových o něco níže. Při dálniční rychlosti se vyplatí držet se spíše nižších rychlostí (kolem 110 km/h), protože aerodynamický odpor s rychlostí prudce roste. Každých 10 km/h navíc znamená výrazně vyšší spotřebu.

Pokud už tlak doplňujete, dělejte to u kvalitního kompresoru, ideálně na čerpací stanici. Před samotným doplněním si ověřte aktuální hodnotu na manometru a vždy se řiďte hodnotou předepsanou výrobcem pro vaše konkrétní zatížení. Po doplnění tlak znovu změřte, protože mnoho kompresorů má nepřesný manometr. A hlavně nikdy nesnižujte tlak na pneumatice, která je zahřátá z jízdy, protože po vychladnutí by byl výsledný tlak příliš nízký.

Nezapomínejte na lambda sondu a katalyzátor. Pokud svítí kontrolka motoru a auto má vyšší spotřebu, může být problém právě v kyslíkovém senzoru, který hlídá složení spalin. Jeho životnost je omezená a včasná výměna ušetří peníze za poškozený katalyzátor. U starších vozů kontrolujte i stav pružných kovových vlnovců, které kompenzují vibrace – jejich prasknutí poznáte podle charakteristického „chrčení" pod kapotou. Při každé výměně oleje se podívejte na spodek vozu a věnujte výfuku alespoň dvě minuty.

Typickou chybou je přecházení na jinou viskozitu bez konzultace s odborníkem. Například přechod z 5W-30 na 10W-40 kvůli „lepšímu mazání" může u moderního motoru s hydraulickými zdvihátky způsobit hlučný chod a zvýšené opotřebení. Další častou chybou je přidání oleje jiné viskozity do částečně naplněného motoru – vždy raději dolévejte stejný typ oleje, případně motor úplně vypusťte.