Kolmý led nebo mírný sklon: Jak vybrat cepín podle skutečného terénu

Když se chystáte na extrémní sport, snadno propadnete nadšení z nového vybavení a zapomenete na základy. Přitom právě drobnosti rozhodují o tom, jestli výlet skončí úspěchem, nebo zbytečným zraněním. Než vyrazíte, projděte si svůj batoh s vědomím, že každý kilogram navíc se počítá, ale každý chybějící předmět se může stát osudným.

Délka a hmotnost: Na čem závisí jistota záseku? Hmotnost cepínu na kolmé ledy je kompromis. Lehký cepín (pod 600 gramů) se snadno ovládá, ale při tvrdém ledu může být zásek mělčí a vyžaduje víc energie. Těžší cepín (nad 700 gramů) se sám zarazí, ale při dlouhém lezení unaví předloktí. Ideální hmotnost zjistíte jen praktickým testem: lezte na umělé ledové stěně a sledujte, kdy začnete polevovat. Pamatujte, že na kolmé stěně držíte cepín většinou jednou rukou, takže každých 100 gramů navíc je znát.

Přistání je dalším důležitým okamžikem. Instruktor řídí padák tak, aby dosedl co nejšetrněji. Vy byste měli mít nohy pokrčené a zdvižené směrem dopředu, abyste se při kontaktu se zemí neporanili. Častou chybou je natahovat nohy dolů nebo se snažit aktivně pomáhat – to může vést k podvrtnutí kotníku. Poslouchejte pokyny instruktora, který vás před přistáním jasně navede. Po dosednutí si sundáte postroj a máte za sebou první seskok.

Nakonec si uvědomte, že i dobře míněná pomoc může být kontraproduktivní, pokud ji provedete bez znalosti základních postupů. Pravidelně si opakujte kurz první pomoci, ideálně přímo v horském prostředí, a noste s sebou minimální vybavení – izotermickou fólii, obvazy, trojcípý šátek a nůž. Přesně víte, co umíte, a podle toho jednejte. Když si nejste jisti, neexperimentujte, ale stabilizujte stav a vyčkejte na profesionály.

Nejčastější chyba: spoléhání na mobilní signál Mnoho lidí si myslí, že v nouzi zavolá pomoc. Jenže v horách, kaňonech nebo na vodě bývá signál nulový. Přibalte si proto fyzickou mapu, buzolu a hlavně powerbanku s dostatečnou kapacitou. Mobil, který se vybije kvůli focení nebo navigaci, je k ničemu. Před odjezdem si stáhněte offline mapy do telefonu a naučte se pracovat s buzolou – v praxi to oceníte, až se ztratíte v mlze.

Před samotnou cestou si zkontrolujte, jestli nemáte volné konce oblečení, které by se mohly zachytit o skobu. Kapuce, která vlaje ve větru, vás může oslepit v nejméně vhodnou chvíli. Pokud máte rukavice, berte je i v létě – mokré lano klouže a bez rukavic si uděláte puchýře, které pak ztěžují další úchopy. Batoh si utáhněte tak, aby se nehýbal, a případnou pláštěnku mějte raději na sobě než v batohu, protože převlékání na stěně je riskantní.

Druhým kritickým prvkem je rukojeť. Na kolmém ledu držíte cepín často za hlavici, ne za klasickou rukojeť, takže tvar a materiál hlavice rozhodují o pohodlí. Hledejte hlavici s výrazným „broukem" (prodlouženým výstupkem) a s protiskluzovou úpravou, která zabrání vyklouznutí ruky při mokrém ledu. Rukojeť by měla být ergonomicky tvarovaná, ne kulatá – při lezení nad hlavou potřebujete přirozený úchop, kdy dlaň obejme tvar a prsty pevně svírají. Vyzkoušejte cepín v obchodě s rukavicemi, protože tloušťka rukavice může zásadně změnit pocit z úchopu.

Praktická rada: věnujte pozornost úhlu čepele vůči rukojeti. Čím strmější je úhel (např. 70–80 stupňů), tím lépe se cepín chová při nadhmatu, ale hůře se s ním sekyruje na výstupu. Pro kolmé a převislé ledy volte agresivnější úhel, pro smíšený terén pak kompromis. Nezapomeňte, že cepín je osobní nástroj – to, co sedí zkušenému lezci, nemusí sedět vám. Půjčte si dva různé modely a porovnejte je na stejném úseku. Jen tak zjistíte, který tvar vám umožní přirozený pohyb bez zbytečného krčení ramen nebo naopak natahování.

Co se děje ve vzduchu a jak zvládnout přistání Po nástupu do letadla přichází asi dvacetiminutový výstup do výšky. Během něj se vám může udělat nevolno, zvláště pokud létáte poprvé. Snažte se dívat na obzor a dýchat pomalu. Když budete ve výšce, instruktor vás připne k sobě a po pokynu se přesunete k otevřeným dveřím. Následuje výskok, který trvá jen pár sekund – pak už padák otevře a vy se vznášíte. Tento moment je nejkrásnější částí celého zážitku, protože máte čas rozhlédnout se po krajině a vychutnat si ticho.

Suché lezení se od lezení na skalách liší hlavně tím, že nehledáš cesty podle skutečných chytů, ale podle barevných značek na stěně. Na začátku je nejdůležitější naučit se číst tyto značky a pohybovat se po nich bezpečně. Než se vůbec chytneš první chyt, prohlédni si celou cestu odspodu. Všímej si, kde jsou nohy, kde jsou chyty a kde je lepší použít nohu přes špičku místo celého chodidla. Zvlášť na suchých stěnách je technika nohou zásadní, protože stěny jsou strmější a chyty menší, než na které jsi zvyklý z přírodního lezení.