Klidná výchova versus potlačované emoce: jak na to bez křiku

Nezapomínejte, že chuť k jídlu kolísá i podle růstových fází a aktuálního zdravotního stavu. Pokud dítě prospívá, má energii a přibývá na váze, krátkodobé nechutenství obvykle není důvod k obavám. Sledujte ale varovné signály – dlouhodobý neprospěch, únava, bolesti břicha nebo zvracení. V takovém případě se poraďte s pediatrem, ale i on vám pravděpodobně doporučí spíš režimová opatření než násilné krmení.

Druhý trimestr bývá považován za nejpříjemnější na cvičení. Hlavní náplní by mělo být posilování středu těla a pánevního dna. Ideální jsou cviky vleže na boku, jako je zvedání horní nohy, nebo cvičení s lehkými činkami (do 2 kg) pro paže a horní část zad. Můžete přidat plavání – voda nadnáší a odlehčuje páteři, což oceníte hlavně s rostoucím břichem. Vyhněte se cvikům vleže na zádech po 16. týdnu, kdy děloha tlačí na velkou dutou žílu a může způsobit pokles krevního tlaku. Místo „lehu na zádech" volte šikmý sed nebo polohu na boku. Typickou chybou je snažit se o většinu „břišních svalů" – přímý břišní sval se v těhotenství rozestupuje. Cvičte šikmé břišní svaly, ale bez prudkých zdvihů trupu.

Trénink rovnováhy bez pedálů Nejefektivnější metodou, jak naučit dítě jezdit bez koleček, je dočasně sundat pedály a nechat ho odrážet se nohama. Tento způsob, známý jako odrážedlo, učí dítě vnímat těžiště a reagovat na náklony. Stačí pár večerů na rovné cestě s mírným klesáním. Dítě se naučí zvedat nohy a klouzat, přičemž samo objeví, jak udržet rovnováhu. Jakmile to zvládne, můžete pedály namontovat zpět a ukázat mu, jak šlapat. Důležité je držet se v první fázi vzadu a přidržovat kolo za sedlo nebo rám, ne za řídítka.

Během prvních jízd se vyhněte křikům a stresu. Dítě, které se bojí pádu, se bude držet křečovitě a spíše spadne. Pokud vidíte, že se bojí, vraťte se o krok zpět a zkuste to znovu za pár dní. Zároveň dbejte na to, aby mělo ochrannou helmu, chrániče kolen a loktů. Tyto pomůcky nesníží pád, ale výrazně zmírní jeho následky, což umožní dítěti rychleji se oklepat a pokračovat.

Když cvičíte, dodržujte pár zásad. Před začátkem se vždy zahřejte alespoň pět minut chůzí nebo kroužením paží. Pijte pravidelně vodu, ale vyhněte se přehřátí – nejlépe cvičte v chladnější místnosti a v prodyšném oblečení. Mějte u sebe nabíječku na telefon pro případ nouze. A pokud máte jakékoli pochybnosti, poraďte se s porodníkem nebo fyzioterapeutem, který se specializuje na těhotné ženy. Nebojte se zvolnit nebo vynechat den – těhotenství není čas na překonávání vlastních limitů.

Když otěhotníte, nemusíte se pohybu vzdát. Naopak – pravidelná aktivita snižuje riziko těhotenské cukrovky, mírní bolesti zad a připravuje tělo na porod. Důležité je vybrat si činnost, která odpovídá fázi těhotenství, a hlavně naslouchat vlastnímu tělu. Pokud jste před otěhotněním necvičila, začněte chůzí nebo plaváním. Pokud jste sportovala, můžete pokračovat, ale s omezením intenzity. Vždy platí: pokud se objeví závrať, krvácení nebo bolest, okamžitě přestaňte a poraďte se s lékařem.

Praktickým cvičením je tzv. časový limit pro sebe. Když cítíte, že přichází vztek, řekněte dítěti: „Potřebuji se na chvíli zastavit, pak si o tom promluvíme." Odejděte do jiné místnosti, dejte si sklenici vody, umyjte si obličej nebo si jen několikrát vydechněte. Důležité je, abyste se skutečně uklidnili, ne jen přešli do jiné místnosti a dál přemýšleli o tom, jaké je dítě nemožné. Soustřeďte se na svůj dech, ne na situaci.

Zapojte dítě do přípravy jídla. I malé dítě může míchat těsto, trhat salát nebo obarvit těstoviny. Když se na jídle podílí, má k němu bližší vztah a snáz ho ochutná. Nabízejte jídlo v malých porcích – velký talíř plný jídla dítě snadno zahltí. Lepší je menší talíř a možnost přidat si.

Křik je často automatická reakce, která přichází dřív, než stačíme zvážit následky. Když dítě zlobí, rodič se cítí bezmocný, unavený a pod tlakem. Není to o tom, že byste byli špatný rodič, ale o tom, že vaše nervová soustava reaguje na stres dřív, než stačí racionální myšlení. Základem je pochopit, že křik není nástroj výchovy, ale ventil vlastní nepohody. Teprve když si to uvědomíte, můžete začít hledat jiné cesty.

Na závěr si připravte krabici plnou „deštivých pokladů" – různé provázky, knoflíky, víčka, korky. Když nevíte, co dál, vysypete ji na stůl a necháte děti tvořit koláže nebo stavby. Tady pozor na malé části u nejmenších dětí, hrozí spolknutí. Nakonec si vše společně uklidíte, čímž u dětí posílíte zodpovědnost. Deštivé odpoledne pak uteče jako voda a vy si užijete čas, na který budete rádi vzpomínat.