Klidná túra se psem: co změníte na výcviku u vodítka

Plánovat jednodenní výlet do Českého ráje znamená hlavně vybrat si jednu oblast a tu pořádně prozkoumat. Rozhodně nechcete trávit většinu času v autě nebo na přeplněných parkovištích. Klíčové je vyrazit brzy ráno, nejlépe před devátou, a mít předem promyšlenou trasu. Typickou chybou je pokusit se obejít Hruboskalsko, Prachovské skály i Trosky za jediný den – to fyzicky nezvládnete a výsledkem bude jen unavená procházka bez pořádného zážitku.

Pro první návštěvu doporučuji zaměřit se na oblast Hruboskalska. Z parkoviště u hradu Valdštejn projdete skalním městem k vyhlídce U Lvíčka, odkud je panoramatický pohled na Trosky a celý kraj. Pokračujte k rozcestí Pod Hlavatickou skalou a pak sestupte k rybníku Vidlák. Tento okruh měří zhruba sedm kilometrů, zvládnete ho za tři až čtyři hodiny včetně kratších zastávek. Po cestě je řada vyhlídek, ale pozor – některé jsou přístupné jen po žebřících a úzkých schodech, takže s menšími dětmi nebo s omezenou pohyblivostí vybírejte raději údolní trasy.

Typickou chybou je používat při túře teleskopické vodítko nebo dlouhou šňůru. Umožní psovi obíhat do stran a tahat, čímž se učí opačnému návyku. Pokud potřebujete psovi dopřát více svobody, raději ho nechte na volno v bezpečné oblasti a vodítko používejte jen na úsecích, kde musí jít u nohy. Po túře doma výcvik nezanedbávejte – krátká pětiminutová lekce na zahradě udrží návyk živý. Důslednost je důležitější než délka tréninku.

Pokud jedete autem, zaparkujte na okraji vybrané lokality a pokračujte pěšky. V hlavní sezoně bývají parkoviště u nejznámějších vstupů plná už dopoledne, proto se vyplatí přijet do některé z menších obcí, jako je Kacanovy, Vesec u Sobotky nebo Jinolice. Odtud se dá vyrazit na okruh, který vede méně frekventovanými cestami, ale přesto nabízí všechny ikonické výhledy. Nezapomeňte na pevnou obuv – pískovcové skály a kořeny stromů kloužou, zvláště po dešti.

Když nevíš, kam jdeš, jdi dolů Osvědčená poučka zní: pokud se ocitnete v neznámém terénu a nemáte ponětí, kudy dál, snažte se sestupovat do údolí. Většina lidských sídel, cest a vodních toků se nachází v nižších polohách. Jdete-li stále z kopce, dříve nebo později narazíte na potok nebo řeku. Podél vody se pak téměř vždy dostanete k civilizaci – mostu, silnici nebo vesnici. Pozor ale na prudké srázné terény a skalní stěny. Nekličkujte zbytečně do stran, držte se jednoho směru a pravidelně kontrolujte, že stále klesáte.

Kdy se vyhnout davům a jak stihnout oběd bez čekání Největší chyba, kterou můžete udělat, je naplánovat si oběd do některé z vyhlášených restaurací přímo u skal. V poledne tam bývají fronty a čekání na jídlo klidně i hodinu. Mnohem praktičtější je vzít si s sebou sendviče a ovoce a posadit se na některé z vyhlídek. Pokud přesto chcete teplé jídlo, vyberte si hospodu v okolních vesnicích, třeba v Rovensku pod Troskami, a naplánujte si tam příchod až po druhé hodině. Tím se vyhnete největšímu náporu a stihnete si prohlédnout i místní zámek nebo rozhlednu.

Pokud se rozhodnete zůstat přes noc, připravte si improvizovaný přístřešek z větví a jehličí, který vás ochrání před větrem a vlhkostí. Najděte si suché místo pod kořeny stromu nebo pod převisem skály. Nejezte neznámé plody a nepijte vodu z rybníků či kaluží – riskujete střevní potíže. Pokud máte s sebou něco k snědku, rozdělte si to na menší porce. Důležité je udržet si pozitivní myšlení. Soustřeďte se na to, že jste udělali všechno pro to, aby vás našli, a že záchranáři jsou vyškoleni na hledání ztracených osob. Většina lidí, kteří se ztratí v českých lesích, je nalezena do 24 hodin.

Ztratit se v lese není výsadou pouze nezkušených turistů. Stačí chvíle nepozornosti, odbočka za houbami nebo náhlá změna počasí a i znalý člověk zjistí, že okolní cesty nevypadají tak, jak by měly. První a naprosto zásadní krok je zastavit se. Pokračovat v chůzi ve snaze „to nějak vyjde" je nejčastější chyba, která vede k většímu zabloudění. Dejte si batoh dolů, posaďte se a zhodnoťte situaci dřív, než uděláte cokoli dalšího.

Důležité je také přizpůsobit obsah ročnímu období. V létě se do bot dostává písek a malé kamínky, proto se hodí pinzeta a sterilní jehla na třísky. V zimě zase hrozí opruzeniny od mokrých ponožek, takže nezapomeňte na krém proti plísním a náhradní ponožky. Vždy ale platí jedno pravidlo: lékárničku kontrolujte každé tři měsíce. Dětské nohy rostou skokově, takže to, co bylo malé na jaře, může být v létě těsné a způsobit zcela jiný typ problému.

Nastavení není jednorázová záležitost. Před každým delším výletem si najděte čas na dotažení všech popruhů. Začněte u bederního pásu, poté utáhněte ramenní popruhy a až na konec stabilizační popruhy nad rameny. Tyto poslední popruhy většina lidí ignoruje, ale právě ony přibližují batoh k tělu a zabraňují jeho kývání. Zkuste si batoh nasadit a podívat se do zrcadla — pokud horní část batohu padá dozadu, je třeba dotáhnout stabilizaci.