Klíč k klidnému odchodu: Co dělat, když pes nesnese odloučení
Existují i případy, kdy separační úzkost pramení z nedostatku pohybu nebo duševní stimulace. Pes, který je přes den zavřený sám a nemá žádnou aktivitu, má přebytek energie, kterou pak ventiluje stresem. Zařaďte před odchodem procházku – ne jen rychlé venčení, ale alespoň dvacet minut aktivního pohybu, ideálně s aportem nebo běháním. Po návratu z procházky nechte psa odpočívat, pak teprve odejděte. Tím ho unavíte a on bude mít tendenci spíš spát než panikařit. Kromě toho mu zajistěte během vaší nepřítomnosti možnost vybít se – rozkousávací hračky, pachové hry nebo kost s mraženou náplní, kterou dostane jen když jste pryč.
Nejčastější chybou nových majitelů je pouštět štěně mezi ostatní psy dřív, než je kompletně očkované. Do té doby ho nenoste na psí louky, do psích parků ani na místa, kde se pohybuje hodně cizích zvířat. Vlastní zahradu a bezpečné prostředí, které znáte, zvládnete jako prevence bez problémů. Sociální kontakt s jinými psy ale štěně potřebuje, takže ho můžete seznamovat se zvířaty, o kterých víte, že jsou očkovaná a zdravá. Po třetí dávce je pes plně chráněný a můžete mu dopřát běžný pohyb bez omezení.
Trénink odchodu: Co dělat, když pes začne fňukat Pokud pes začne projevovat známky stresu, jakmile se přiblížíte ke dveřím, vraťte se o krok zpět. To znamená zkrátit dobu odchodu na minimum, případně trénovat jen pohyb ke dveřím bez jejich otevření. Důležité je, aby pes spojil vaši přípravu na odchod s něčím pozitivním – dejte mu před odchodem pamlsek, ale nechte ho ho dostat až ve chvíli, kdy jste už za dveřmi. Hodí se i hlavolamová hračka naplněná potravou, která psa zaměstná na prvních deset minut – to je kritické období, kdy úzkost obvykle vrcholí. Vyhněte se ale tomu, abyste mu dávali pamlsek vždy, protože by si mohl vytvořit závislost na jídle jako berličce.
Než vyrazíte na první procházku, nacvičte si chůzi na vodítku doma, kde není tolik rušivých podnětů. Štěně potřebuje pochopit, že volné vodítko znamená odměnu a pohyb vpřed, zatímco tahání znamená zastavení. Použijte pamlsky rozdělené na malé kousky nebo suché granule, které máte připravené v kapse. Začněte v místnosti bez koberce, kde pes nemá tendenci se zastavovat u pachů. Připněte lehké vodítko a nechte štěně chvíli volně pobíhat, aby si na něj zvyklo. Pak se pomalu pohybujte po místnosti a v okamžiku, kdy vodítko zůstane volné, odměňte psa hlasem i pamlskem. Tento trénink by neměl trvat déle než pět minut, aby se štěně neunavilo a neztratilo zájem.
Nezapomínejte na to, že pes vnímá i váš tón hlasu a řeč těla. Pokud odcházíte s provinilým výrazem a šeptáte „to je dobrý, hned jsem zpátky", pes to vyhodnotí jako poplach. Mluvte normálně, pohybujte se přirozeně. Stejně důležité je i přivítání – když se vrátíte, ignorujte psa prvních pár minut, dokud se neuklidní. Tím mu dáváte signál, že váš návrat není žádná sláva, ale běžná věc. Pokud pes skáče a kňučí, počkejte, až se posadí, a teprve pak ho klidně pozdravte. Tento postup vyžaduje trpělivost, ale je účinný u většiny psů.
Druhá a třetí dávka: klíč k trvalé imunitě Druhá dávka se podává ve 12. týdnu věku, tedy zhruba měsíc po první injekci. Bohužel mnoho majitelů dělá chybu, že tuto návštěvu přeskočí nebo ji oddálí o několik týdnů. Imunitní systém štěněte ale potřebuje přesné intervaly, aby si vytvořil dostatek protilátek. Pokud mezi dávkami uplyne déle než 6 týdnů, celý cyklus se musí opakovat od začátku. Třetí očkování pak probíhá v 16. týdnu, případně ve věku kolem 4 měsíců, a právě tato dávka zajišťuje dlouhodobou ochranu na další rok.
První týdny se štěnětem jsou vzrušující, ale také náročné. Jednou z nejčastějších výzev je naučit psa chodit na vodítku bez neustálého tahání. Mnozí chovatelé se domnívají, že tahání je přirozené a že štěně z toho vyroste. Pravdou ale je, že pokud nezavedete správné návyky od začátku, problém se bude jen prohlubovat. Klíčem je trpělivost, konzistence a pochopení, že štěně se musí naučit, že napnuté vodítko znamená zastavení pohybu.
Většina lidí dělá tu chybu, že vodítko neustále napíná a zkracuje. Tím psa učí, že napětí je normální stav. Místo toho držte vodítko v uvolněné ruce a měňte jeho délku podle situace. Pokud jdete po chodníku, nechte psa jít vedle vás, ne před vámi. Když potřebujete zatočit, nejprve přilákejte pozornost psa jménem nebo pamlskem a teprve pak změňte směr. Vyhněte se také častému cukání vodítkem, které psa znecitliví a vyvolá opačný efekt. Místo toho použijte jemný, ale rozhodný pohyb ruky do strany, když pes začne táhnout. Tento pohyb by měl být spíše signál než násilné trhnutí.