Když vyrážíš na delší přechod, co nesmí chybět v lékárničce

Pokud jde o oblečení, platí pravidlo tří vrstev, ale s důrazem na to, že bavlna je v horách nepřítel. Na sebe si vezměte funkční prádlo, které odvádí pot, střední vrstvu pro izolaci a nepromokavou bundu s kapucí, která by vám měla sahat přes boky. Do batohu si přibalte náhradní suché triko a ponožky, i když je předpověď příznivá. Z vlastní zkušenosti vím, že i v červenci vás na hřebenech může překvapit studený vítr, který vám vezme energii. Nejčastější chybou je vzít si jen tenkou větrovku a myslet si, že to stačí – po první hodině v dešti toho budete litovat.

Pro první výlety zvolte oblasti s hustší sítí turistických značek a s možností nouzového výstupu. Ideální jsou okolí Padrťských rybníků nebo vrch Tok, kde se dá jít pohodlně i s dětmi. Začátečníci by se měli vyhnout úsekům bez mobilního signálu a špatně přístupným hřebenům, kde by mohli snadno zabloudit. Před výletem si vždy stáhněte offline mapu do telefonu, protože v hlubokých lesích signál často úplně zmizí.

Když už vyrazíte, držte se značených tras, i když vás láká zkratka. Jeseníky jsou plné suti a strmých svahů, kde se snadno uklouzne, a v mlze se orientace stává noční můrou. Turistické značky jsou tu spolehlivé, ale to neznamená, že nemusíte sledovat mapu v mobilu (s předem staženou offline verzí) nebo kompas. Mezi turisty je rozšířený mýtus, že se ztratit nejde, ale stačí jedno špatné odbočení a jste v neznámém terénu. Pokud jdete ve skupině, držte se toho nejpomalejšího člena – nikdo není rád, když ho necháte za sebou, a v horách se to může stát osudné.

Když si naplánujete víkendovou túru v Jeseníkách, první věc, kterou byste měli udělat, není koupě nové výbavy, ale kontrola počasí. Horský terén se mění rychle a to, co ráno vypadá jako jasná obloha, se po poledni může změnit v mlhu nebo déšť. Než vyrazíte, zkontrolujte předpověď na konkrétní vrchol, ne jen na nejbližší město. Ideální je vyrazit brzy ráno, nejpozději do sedmé hodiny, abyste měli dostatek času na sestup před setměním. Častou chybou bývá podcenit délku trasy ve skutečném terénu – mapy sice ukazují kilometry, ale převýšení vám přidá klidně hodiny navíc.

Další pastí je počasí a světlo. V hustém lese je stín prakticky pořád, takže slunce vám neřekne přesný čas ani směr, pokud nevidíte jeho polohu. Zkuste si všímat, kde je světlejší – obvykle to je tam, kde je méně stromů, což může být mýtina, ale také okraj lesa. Pokud máte možnost, vyjděte na vyvýšené místo, i kdyby to znamenalo zajížďku, a rozhlédněte se. Z výšky uvidíte vzdálené dominanty, jako jsou kopce nebo vodní plochy, podle kterých se dá znovu zorientovat. Nebojte se udělat krok zpět a podívat se na krajinu jako celek – často to ušetří hodiny bloudění.

Jestliže chcete výlet spojit s turistikou, vyzkoušejte údolí potoka Kocába nebo okolí zříceniny Valdek. Tyto lokality nabízejí příjemné stoupání a krásné výhledy, ale rovněž vyšší frekvenci návštěvníků. Pro klidnější zážitek vyrazte raději ve všední den nebo brzy ráno. Víkendy bývají plné rodin s dětmi a skupin s průvodcem, takže pokud hledáte samotu, naplánujte cestu mimo hlavní starty.

Na závěr si pohlídej dvě věci: vodu a vhodnou obuv. Půldenní trasa v pohodě zvládneš s jedním litrem tekutin, ale žádný pramen v Brdech není zaručeně pitný, takže si ber raději víc. Boty s pevnou podrážkou jsou nezbytnost – kořeny, kameny a bláto po dešti udělají z obyčejné procházky boj o kotníky. A pokud jdeš s dětmi nebo se psem, počítej s častějšími přestávkami a měj na paměti, že půl dne je pro ně maximum.

Co si zabalit a jak vybrat trasu Základem je kvalitní obuv s pevnou podrážkou, kterou už máte rozchozenou. V Brdech je běžný terén s kameny, kořeny a blátem, takže tenisky nejsou dobrou volbou. Dále si vezměte dostatek vody – v lesích je jen málo studánek a ty nemusejí být vhodné k pití. Kalorickou svačinu, pláštěnku nebo nepromokavou bundu a čelovku, kdybyste se zdrželi. Vyplatí se také malá lékárnička a píšťalka pro případ nouze.

Základem je přestat se spoléhat na to, že víte, kde jste, a začít průběžně ověřovat svůj odhad. Nejspolehlivější pomůckou je kombinace mapy a buzoly, ale musíte je umět používat i bez vyznačených cest. V praxi to znamená určit si azimut na začátku pohybu a držet se ho, ale s vědomím, že terén vás bude nutit dělat okliky. Každých padesát až sto metrů si ověřte, zda jdete stále stejným směrem – stačí namířit buzolu na nějaký vzdálený strom a porovnat s azimutem. Pokud se odchýlíte o více než deset stupňů, vraťte se a zkuste to znovu, jinak se vaše trasa začne nepozorovaně stáčet do oblouku.