Když vyrážíš do hor, co nesmí chybět v tvé lékárničce
Největší pastí bývá návratová trasa, která se zdá v mapě kratší. Výstup po zpevněné cestě zvládnete, ale sestup po úzké pěšině s kořeny je pak noční můrou. Proto si vždy naplánujte okruh tak, že stoupání i klesání vedou po stejně kvalitní cestě. Dobrým zvykem je taky vzít si s sebou malou deku, kterou rozložíte na zem, když potřebujete kojit nebo jen sundat dítě z kočárku. Na okraji cest v Brdech je dost suchých míst, kde si můžete odpočinout, jen se vyhněte mraveništím a malým lesním potůčkům, kde je půda zrádná.
Při pozorování mraků vždy kombinujte informace s aktuálními podmínkami, jako je teplota, vlhkost a směr větru. Například když ráno vidíte nízkou mlhu, která se během dopoledne zvedá, je to obvykle známka stabilního počasí. Naopak pokud mlha klesá a houstne, očekávejte déšť nebo sněžení. Častým omylem je spoléhat se pouze na barvu oblohy – tmavá oblaka nemusí vždy znamenat bouřku, zatímco světlá, ale rychle se měnící oblačnost může být předzvěstí vydatného deště. Vždy se řiďte trendem, ne momentálním snímkem.
Pro první výlet zvolte oblast kolem Padrťských rybníků. Dostat se sem můžete z obceZaječov po široké asfaltové cestě, která postupně přechází v mlatový povrch. Celý okruh kolem Horního a Dolního Padrťského rybníka je dlouhý asi sedm kilometrů, ale nemusíte ho jet celý najednou. U rybníka narazíte na rovné úseky s tvrdým podkladem, kde kočárek netáhnete přes kameny. Pozor jen na mokré úseky po dešti, kdy se mlat mění v kluzké bláto, které se lepí na kola a výrazně ztěžuje jízdu.
Dalším faktorem je oblečení. Místo bavlny, která saje vodu a drží vlhkost u těla, použij vrstvy: funkční prádlo, které odvádí pot, a nepromokavou bundu s podlepenými švy. Kalhoty by měly být rychleschnoucí nebo nepromokavé. Nezapomeň na pokrývku hlavy s kšiltem, která chrání obličej před deštěm, a na kvalitní boty s vyšším komínkem. Do batohu si přibal suché oblečení do igelitu – kdyby něco, budeš mít rezervu.
Než vyrazíš na túru, věnuj pár minut kontrole lékárničky. Nezáleží na tom, jestli jdeš na celodenní výšlap nebo jen na odpolední procházku – vždy bys měl mít u sebe základní vybavení. Nejčastější chybou je spoléhat na to, že „nic se nestane", nebo že pomoc najdeš v nejbližší vesnici. Stačí ale jeden podvrtnutý kotník a jsi rád, že máš po ruce obinadlo a něco na dezinfekci.
Nakonec si uvědom, že lékárnička sama o sobě nic nevyřeší, pokud nevíš, jak ji použít. Zkus si doma nacvičit převázání kotníku nebo ošetření puchýře. Vždy si přibalte také malou kartičku s důležitými telefonními čísly (záchranná služba, horská služba) a informacemi o tvých alergiích a krevní skupině. Až se příště chystáš do hor, vezmi si tuto kontrolu jako samozřejmost – je to drobnost, která ti může zachránit zdraví nebo i život.
Kam se vyhnout a jak poznat vhodnou cestu z mapy Zásadní chybou bývá spoléhat na turistické značení. To vede často po úzkých pěšinách, které jsou v mapě sice hezky zakreslené, ale fyzicky neschůdné pro kočárek. Místo toho hledejte cesty vyznačené jako „jiná cesta" nebo „lesní cesta". V terénu poznáte vhodnou trasu podle šířky alespoň dva metry a rovného povrchu bez výmolů. Vyhněte se cestám s podélnými kolejemi od těžké techniky, tam se kola kočárku boří a řízení je nepředvídatelné.
Jak rozpoznat bouřkové mraky včas Pro bouřky jsou typické vertikálně mohutné cumulonimby s plochým vrcholem, který se podobá kovadlině. Když takový mrak zahlédnete, nepodceňte ho a okamžitě se poraďte s mapou. Důležité je sledovat nejen jeho přítomnost, ale také směr pohybu. Pokud se mrak přibližuje k vaší trase, počítejte s tím, že bouřka může dorazit dříve, než byste čekali. V horském terénu platí, že čím tmavší je základna mraku, tím intenzivnější srážky a případně krupobití můžete očekávat. Typickou chybou je čekat na první hrom – ten se obvykle ozve až tehdy, když je bouřka nebezpečně blízko.
Tipy na trasy: kde hledat suché a bezpečné chodníky Pokud hledáš konkrétní typy tras, zaměř se na údolní stezky podél potoků, které mívají upravený povrch a méně prudká stoupání. Vyhni se však samotným břehům, kde může být půda podmáčená. Dobrou volbou jsou i lesní cesty s mírným stoupáním – ty bývají odvodněné a schůdné i po dešti. Vyhýbej se naopak trasám s dlouhými úseky po kamenech, jako jsou žulové chodníky, které jsou v mokru extrémně kluzké. Typickou chybou je podcenit náročnost – v dešti se každý krok stává nejistým a i mírné klesání může být zrádné.
Prvním krokem je zkontrolovat stav stezek. Po dešti bývají některé úseky podmáčené, brody se mění v divoké řeky a pěšiny se mění v kluzké bláto. Vyber si trasu s minimem kamenitých úseků a vyhýbej se místům, kde voda stéká přímo po cestě. Pokud neznáš terén, sáhni po turistických mapách, které ukazují i charakter povrchu. Důležité je také počítat s kratší vzdáleností – v dešti ujdeš méně kilometrů, než bys čekal.