Když teplovzdušný výměník nehřeje: Jak ho zapojit a vyhnout se chybám

Pro dlouhé hoření bez častého přikládání je nejlepší dub, habr nebo buk. Tyto dřeviny hoří rovnoměrně a vytvářejí dlouhotrvající žár. Naopak olše nebo bříza mají nižší výhřevnost, ale rychleji se vznítí a jsou vhodné pro rychlé rozehřátí. Pokud topíte v kachlových kamnech, která akumulují teplo, sáhněte po tvrdém dřevě – ohřeje hmotu kamen na delší dobu. U krbu s otevřeným ohništěm je lepší použít měkké dřevo, protože rychleji vyhoří a nezpůsobí přehřátí.

Důležitý je také pravidelný servis. Výměník se časem zanese prachem a sazemi, což snižuje jeho účinnost. Minimálně jednou ročně vyčistěte lamely výměníku a vnitřní prostor ventilátoru od nečistot. Zkontrolujte také stav ucpávek a těsnění. Pokud si všimnete, že se výměník přehřívá, okamžitě ho odpojte a nechte zkontrolovat odborníkem. Nikdy neprovozujte výměník bez dostatečného proudění vzduchu, mohlo by dojít k požáru.

Závěrem: správně zvolená a položená protipožární podložka vám dá jistotu, že teplo z kamen neohrozí vaši podlahu ani celý dům. Nešetřete na ní a vždy dejte přednost nehořlavým materiálům s dostatečným přesahem. Pokud si nejste jistí, poraďte se s odborníkem – je to investice do bezpečí, která se vyplatí.

Dalším častým problémem je špatné umístění kamen. Kamna postavená u stěny, za kterou je sousední vytápěná místnost, sálají ven jen polovinou plochy. Ideální je umístit je tak, aby sálaly do hlavní obytné zóny – tam, kde sedíte nebo spíte. Pokud máte v místnosti velká okna, dejte kamna tak, aby záření směřovalo přes sklo ven, ale pozor na průvan. Studený vzduch od oken sráží teplo a vy máte pocit, že kamna nefungují.

Základní pravidlo zní: čím větší je plocha sálajícího povrchu, Dokončení interiéru tím rovnoměrněji se teplo šíří. If you have any issues relating to in which and how to use http://lieblingsmetropole.de/, you can speak to us at our own web-page. Úzká kovová kamna sice rychle vydají teplo, ale také rychle vychladnou. Pokud chcete dlouhodobější a měkčí sálání, sáhněte po kamnech s masivnějším pláštěm nebo s akumulační vložkou. Důležitá je také barva povrchu – tmavší materiály sálají lépe než světlé, protože mají vyšší emisivitu. Naštěstí to není podmínka, ale pokud si vybíráte nová kamna, vyplatí se na to myslet.

Po vyhoření těkavých látek zůstává v polenu dřevěné uhlí. To hoří jiným způsobem – na povrchu, bez plamene, při teplotách 700–900 °C. Tato fáze je z hlediska vytápění nejhodnotnější, protože uhlí vyzařuje sálavé teplo rovnoměrně po dlouhou dobu. Abyste ji využili na maximum, nerozdělávejte hned po dohoření plamene nový přísun dřeva. Nechte uhlíky dostatečně prohořet a teprve pak přiložte menší poleno na žhavou vrstvu. Tím udržíte teplotu v topeništi vysoko a zabráníte poklesu pod 600 °C, při kterém se začínají tvořit saze.

Sálavé teplo z kamen je něco jiného než běžné teplo z radiátorů. Zatímco radiátor ohřívá hlavně vzduch, kamna vyzařují infračervené záření, které ohřívá přímo předměty a lidi v místnosti. Proto vám může být příjemně i při nižší teplotě vzduchu. Chcete-li však tento efekt využít naplno, musíte vědět, jak kamna správně umístit a jak s nimi topit.

Pokud už kamna máte a chcete z nich dostat víc, zaměřte se na odraz tepla. Za kamna můžete umístit desku z reflexního materiálu – třeba kovovou folii – která zachytí záření směřující do zdi a vrátí ho zpět do místnosti. Tento jednoduchý trik zvýší pocit tepla, aniž byste museli více topit. Až budete příště přikládat, sledujte, jak se teplo šíří místností, a podle toho upravte umístění. Sálavé teplo je totiž nejúčinnější tehdy, když mu necháte prostor, aby vás obklopilo ze všech stran.

Jak na to? Nejprve do topeniště umístěte dvě větší polena podélně, aby mezi nimi zůstala mezera. Na ně kolmo položte další vrstvu menších kousků dřeva. Vrchní vrstvu tvoří hobliny, suché třísky a podpalovač (například z dřevovláknitých desek). Zapalte podpalovač shora. Plamen se postupně šíří dolů, prohřívá celou vsázku a hořlavé plyny procházejí žhavou zónou, kde dochází k jejich dokonalému spalování. Teplota v topeništi je vyšší a stabilnější od samého začátku.

Jak správně topit, aby sálání mělo sílu? Samotné rozdělání ohně nestačí. Pro efektivní sálání je klíčové, aby hořelo dřevo s nízkým obsahem vlhkosti – ideálně pod dvacet procent. Čerstvé dřevo má vlhkost kolem padesáti procent, takže nejprve shoří voda a teplo se ztrácí do komína. Používejte proto dřevo, které štípáte a sušíte alespoň dva roky, nejlépe pod přístřeškem na suchém vzduchu. Zkontrolovat vlhkost lze orientačně poklepem: suché dřevo zní jasně, vlhké spíše tlumeně.