Když se chystáš na ferratu, nejdřív zkontroluj jistící set

Praktický tip: kontrolu provádějte při denním světle, klidně na zahradě nebo na balkoně. Položte set na rovnou plochu a postupně procházejte každou část. U karabin si všímejte, zda pružina zámku působí stále sytě, a zkuste je otevřít a zavřít alespoň pětkrát za sebou. Pokud se zámek někdy nevrátí do původní polohy, je to jasný varovný signál.

Na závěr si zapamatuj: jištění není jen o vybavení, ale o správném rozhodování. Pravidelně trénuj manipulaci s lanem, zkoušej různé jistící pomůcky a uč se od zkušenějších. Vyhýbej se situacím, kdy si nejsi jistý postupem, a nikdy nelezeni pod vlivem únavy nebo stresu. Bezpečnost na skále je výsledkem souboru návyků, které si osvojíš jen praxí a chybami, kterým se postupně naučíš předcházet. A když už dojde na pád, nepanikař – správně nastavené lano a karabiny udělají svou práci.

Dalším častým problémem je špatně provedené jištění na stanovišti. Když jistíš druhého lezce, musíš být sám sobě jištěn, a to správně a bezpečně. Například při jištění přes karabinu na stanovišti je nezbytné, aby byla karabina zatížená ve správném směru, jinak může dojít k jejímu vylomení ze stanoviště. Vždy si ověř, že je stanoviště postaveno tak, aby uneslo pád s minimálními deformacemi, a že je tvoje připojení dostatečně pevné. Častou chybou je spoléhání se na jeden bod, který nemusí být dostatečně pevný – vždy používej dva až tři různé body, pokud je to možné.

Ledolezení klade na výbavu jiné nároky než skialpinismus nebo suché lezení. Cepín a ledovcové šrouby jsou přitom dva kusy, na kterých doslova visí váš život. Častá chyba začíná už u půjčovny: vezmete si první kus, který vypadá jako cepín, a doufáte, že to bude stačit. Jenže profil čepele, zahnutí násady i tvar rukojeti rozhodují o tom, zda zásek padne na první pokus, nebo budete ve strmém ledu bojovat s každým krokem.

Po prvním výstupu se zaměřte na analýzu toho, co se povedlo a co ne. Zapište si, jaké pohyby vám dělaly potíže, a podle toho upravte trénink. Ledolezení je sport, který se vyvíjí rychle, ale základy zůstávají stejné. Nezapomeňte na regeneraci a protažení svalů, zejména předloktí a ramen. S každým dalším výstupem se vaše jistota zvětší, a to je hlavní cíl: naučit se číst led a reagovat na něj bez zbytečného strachu.

Karabiny si prohlédněte ze všech stran. Nejčastější problém bývá na zámku – pokud se špatně otvírá, zadrhává se, nebo naopak cvaká, ale nedovírá přesně, je to důvod k výměně. Věnujte pozornost i povrchu karabiny: jakékoli praskliny, koroze, nebo dokonce jen matný vzhled v místech, kde se tře o skobu, naznačují, že hliník ztrácí pevnost. Nesnažte se karabinu ohýbat ani na zkoušku – tím ji jen oslabíte.

Bezpečnost je v ledolezení absolutní priorita. Vždy se jistěte lanem a domluvte se s partnerem na signálech pro komunikaci. Naučte se navazovat uzly a používat karabiny s pojistkou. Dalším rizikem je podcenění počasí – teplota nad nulou způsobuje rozpouštění ledu a nestabilní podmínky. Před výstupem zkontrolujte předpověď a pokud hrozí oteplení nebo srážky, výstup odložte. Ledolezení není závod, ale disciplína, kde se rozhoduje o životě.

Při jištění spolulezce si pohlídej i rychlost a plynulost. Lano by mělo být vedeno tak, aby bylo mírně napnuté, ale ne příliš ostré. Příliš volné lano znamená delší pád a větší rázovou sílu, kterou lano musí zachytit. Naopak příliš napnuté lano omezuje pohyb prvolezce a může ho vyhodit z rytmu. Ideální je udržovat lano s mírnou vůlí, ale být připraven ho okamžitě zablokovat. To vyžaduje soustředění a trénink, protože v krizové situaci je přirozené zatáhnout za lano instinktivně, což může být kontraproduktivní.

Typickou chybou bývá spoléhání na to, že set jen „ležel v garáži", a tak je v pořádku. I skladování má vliv – vlhkost, teplo a přímé slunce urychlují degradaci textilu. Pokud set skladujete na chatě, kde v zimě mrzne a v létě horko, je třeba ho kontrolovat častěji. Podobně se vyhněte tomu, abyste set nechávali namotaný na karabině v těsné kapse – neustálé tření a tlak v místě ohybu může poškodit lano, aniž byste si toho všimli.

U ledovcových šroubů lidé často podceňují délku a závit. Krátký šroub (kolem 10 cm) má smysl jen pro první kroky na tenkém ledu, ale jakmile je vrstva silnější, drží podstatně méně. Naopak příliš dlouhý šroub do měkkého ledu se špatně zašroubovává a může se proklouznout. Ideální je mít sadu tří délek a podle podmínek volit: krátký na začátek, střední pro běžné jištění a dlouhý tam, kde je led kompaktní a tvrdý.

Praktická rada: věnujte pozornost úhlu čepele vůči rukojeti. Čím strmější je úhel (např. 70–80 stupňů), tím lépe se cepín chová při nadhmatu, ale hůře se s ním sekyruje na výstupu. Pro kolmé a převislé ledy volte agresivnější úhel, pro smíšený terén pak kompromis. Nezapomeňte, že cepín je osobní nástroj – to, co sedí zkušenému lezci, nemusí sedět vám. Půjčte si dva různé modely a porovnejte je na stejném úseku. Jen tak zjistíte, který tvar vám umožní přirozený pohyb bez zbytečného krčení ramen nebo naopak natahování.