Když pramen vyschne, voda se dá získat i jinak

Při výběru myslete na intenzitu aktivity. Na běžnou procházku v mírném počasí stačí tenčí úplet, na běžky nebo vysokohorskou turistiku zvolte silnější žebrovaný materiál s vyšším podílem vlny. Pamatujte, že funkční prádlo nenahrazuje izolační vrstvu – má pouze udržet pokožku suchou. Pokud tápete mezi dvěma velikostmi, zvolte menší, protože látka se časem mírně vytáhne. Vyzkoušejte prádlo přímo s tím oblečením, které plánujete nosit přes něj, ať víte, že vám nebudou vrstvy společně vadit.

Když vyrážíte do českých hor, první, co vás přivítá, jsou barevné pruhy na stromech, kamenech nebo sloupcích. Systém značení Klubu českých turistů vypadá jednoduše, ale jeho správné čtení má svá pravidla. Nejčastější chybou bývá zaměňování směrových tabulek s orientačními šipkami nebo ignorování šikmého pruhu, který signalizuje odbočku. Stačí jedna taková nepřesnost a místo dvouhodinové túry najednou stojíte na rozcestí, kde se všechny cesty zdají být stejně správné.

Nezapomínejte ani na takzvané „hřebenové značky", které mají podobu tvaru šipky složené ze tří pruhů. Ty se používají na otevřených hřebenech, kde nejsou stromy, a jsou často umístěné níže, mezi kameny. Pokud je nevidíte na první pohled, hledejte o kousek dál – bývají po dvojicích, přičemž druhá značka potvrzuje, že jdete správně. V zimě nebo po silném dešti se značení může zakrýt, proto vždy berte jako pojistku papírovou mapu a kompas, ne jen mobilní telefon.

Druhý krok spočívá v nalezení náhradního zdroje v okolí. Sledujte terén po dešti – místa, kde voda stéká, kde se drží vlhko, kde roste rákos nebo ostřice. To jsou indikátory podpovrchové vody. Můžete zkusit kopanou studnu, ale pozor na její hloubku. V suchých oblastech se spodní voda drží hluboko, a kopání do velké hloubky bez geologického průzkumu je loterie. Vhodnější je zahájit průzkumné vrty, které zjistí vydatnost a hloubku zvodně. Nechte si udělat rozbor kvality vody – nemusí být vhodná k pití, ale může posloužit k zalévání.

Zaměř se na trasy, které začínají přímo u lesa, ne na ty, kde se půl hodiny loudáš po asfaltce. Ideální je vyrazit z malé obce, kde se dá zaparkovat bez stresu, a hned od první minuty jsi v lese. Typická půldenní túra v Brdech má mít kolem osmi kilometrů s převýšením do tří set metrů. Víc už je spíš na hranici toho, co zvládneš bez spěchu a s časem na focení nebo svačinu.

Proč plánování s mapou zachrání tvé odpoledne Než vyjdeš, otevři si turistickou mapu a podívej se na vrstevnice. V Brdech je hodně cest, které vypadají lákavě, ale vedou do údolí, odkud se pak musíš vracet do kopce. Typická chyba: zvolíš cestu po hřebeni, ale neověříš si, jestli na ní není rozbahněný úsek. Po dešti se z některých pěšin stane kluziště, a to tě zdrží víc, než bys čekal. Radši si naplánuj okruh, kde se vracíš jinudy, než jsi šel – ušetříš si pocit, že jdeš stále dokola.

Až budete mít bundu na sobě, udělejte si rychlý test prodyšnosti. Zkuste dřepy, předklony nebo pár výpadů. Pokud se uvnitř rychle zapaříte, je membrána pro danou aktivitu nevhodná. Prodyšnost se uvádí v gramech na metr čtvereční – vyšší číslo znamená lepší odvod vlhkosti, ale nezaručuje automaticky, že bunda bude prodyšná pro vás. Záleží na tom, jak moc se potíte a jakou máte vrstvu pod bundou. Obecně platí, že pro běžné nošení stačí hodnoty kolem 10 000 gramů, na intenzivní sport byste měli hledat vyšší. Ale pozor – membrane s vysokou prodyšností je často tenčí a méně odolná proti mechanickému poškození.

Delší přechody hor nebo několikadenní túry kladou na výbavu jiné nároky než běžný víkendový výlet. Základní lékárnička z obchodu často obsahuje jen položky na drobná poranění, ale chybí v ní věci, které řeší opruz, puchýře, dehydrataci nebo zažívací potíže. Než vyrazíte, projděte si obsah a doplňte ho o praktické pomocníky, které opravdu využijete.

Největší jistotu vám dá kombinace čtení značek a sledování terénu. Barevné pruhy jsou jen pomocník, ne záruka, že se nikdy neztratíte. Před výstupem si nastudujte profil trasy, poznamenejte si klíčová rozcestí a vždy sledujte, jestli se značka mění – z pásové na šipkovou nebo z plné na přerušovanou. Tímto způsobem se vyhnete většině nepříjemných překvapení a túru si užijete bez zbytečného stresu.

Prvním krokem je kontrola membrány a jejího umístění. Nejčastěji se setkáte s dvou nebo třívrstvým provedením. Dvouvrstvá bunda má membránu nalepenou na vnější tkanině, ale uvnitř je volná podšívka. Je měkčí, skladnější a vhodná pro běžné nošení. Třívrstvá konstrukce spojuje vnější tkaninu, membránu i vnitřní ochrannou vrstvu do jednoho celku. Je odolnější, lehčí a lépe se v ní pohybujete, ale také méně poddajná. Pro náročné sporty zvolte třívrstvou, pro město a lehkou turistiku postačí dvouvrstvá. Dejte pozor na to, že některé bundy s označením „membránové" mají membránu jen v části těla, třeba na zádech nebo na ramenou.