Když padne tma: jak se obléci na noční pozorování hvězd

Druhým nejužitečnějším filtrem je neutrální hustota, zkráceně ND filtr. Slouží ke snížení množství světla, takže můžete použít delší čas závěrky i za denního světla. To se hodí pro fotografování tekoucí vody, rozmazání mraků nebo odstranění lidí z frekventovaných míst. Častou chybou je kupovat příliš slabý ND filtr, který nedovolí dostatečně prodloužit expozici. Praktičtější je zvolit proměnný ND filtr, ale pozor na levná provedení – způsobují křížové šmouhy a barevné posuny. Pokud chcete jistotu, investujte do pevného ND filtru s nižší hustotou.
Poslední fází je kontrola minimální zaostřovací vzdálenosti. Každý dalekohled má danou nejbližší hranici, na kterou dokáže zaostřit – běžně od dvou do šesti metrů. Pokud se pokoušíte pozorovat motýla na vzdálenost jednoho metru, obraz se nikdy nezaostří, ať budete točit čímkoli. V takovém případě couvejte, dokud obraz nenaskočí. Tento princip je důležitý zejména při pozorování hmyzu nebo květin, kde se uživatelé mylně domnívají, že je dalekohled vadný.

Než začnete hledat, zkontrolujte si počasí a vyberte místo s výhledem na jih až jihozápad. Orion vychází na východě a během noci putuje přes jih. Pokud máte kompas, namiřte se přibližně na jih; bez kompasu použijte tyč zapíchnutou do země a sledujte, kde zapadá Slunce – Orion se objevuje na opačné straně, tedy tam, kde Slunce vychází. Ideální je najít si místo bez přímého osvětlení, třeba za domem nebo na kraji pole. Vyhněte se pouličním lampám a světlům z oken, která snižují viditelnost slabších hvězd.

Pozor také nábytek na míru měsíční světlo, které může přebít slabší hvězdy. Vyberte si noc bez měsíce, případně měsíc schovaný za obzorem. Pokud používáte dalekohled, nastavte ho na stabilní podložku a nejprve zaostřete na pás, pak pomalu přesuňte pohled na meč – mlhovina se ukáže jako šedavý obláček. Při pohledu pouhým okem se snažte dívat mírně stranou od hvězdy, abyste využili citlivějších buněk v oku.

Jednou z nejčastějších chyb je také hledat Malého medvěda podle tvaru malého vozu, který by měl být zrcadlovým obrazem Velkého vozu. Ale to neplatí. Malý vůz má oj zahnutou nahoru a kola jsou menší a méně pravidelné. Než vyrazíte pozorovat, podívejte se na mapu hvězdné oblohy nebo si stáhněte aplikaci, která ukazuje aktuální polohu souhvězdí. Ale pozor – při pozorování aplikaci vypněte, aby vám nesvítila do očí. Jakmile Malého medvěda jednou najdete, už ho nikdy nepřehlédnete.

Najít na obloze souhvězdí Malého medvěda není tak složité, jak se na první pohled zdá. Klíčem je znát jeho nejvýraznější část – Polárku, která leží téměř přesně nad severním pólem. Polárka je poslední hvězdou ocasu Malého medvěda a zároveň nejjasnějším bodem celého souhvězdí. Pokud ji najdete, máte vyhráno, protože ostatní hvězdy už jen dokreslují tvar malého vozu.

Když už filtr máte, neskladujte ho nasazený na objektivu, pokud ho nepoužíváte. Prach mezi skly a čočkami se obtížně odstraňuje a může způsobit trvalé skvrny. Používejte ochranná víčka a filtr skladujte v originálním pouzdře. Při přechodu mezi teplotami nechte filtr chvíli aklimatizovat, aby se na skle nesrážela vlhkost. Díky těmto zásadám vám filtr vydrží dlouhé roky a nezhrozíte se z toho, co uvidíte v obraze.

Jakmile najdete tři hvězdy v řadě, máte Orionův pás. Nad ním, mírně vlevo, uvidíte načervenalou hvězdu Betelgeuse – to je levé rameno obra. Napravo od pásu, o něco níže, září modrobílá Rigel, pravá noha. Mezi rameny a nohama si představte tělo, které vytváří čtyři hvězdy tvořící obdélník. Pod pásem visí tři slabší hvězdy, které představují meč; uprostřed nich se nachází Velká mlhovina v Orionu, viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna.

Pokud máte dalekohled, můžete pozorovat i dvojhvězdu Mirak, která je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Ale pro pouhé nalezení Malého medvěda nepotřebujete žádné vybavení. Důležité je nebýt netrpělivý. Když se vám Polárka povede najít, zkuste si zapamatovat její polohu vůči okolním stromům nebo budovám. Příště ji najdete mnohem rychleji, protože se na obloze během noci téměř nepohybuje – na rozdíl od ostatních hvězd, které obíhají kolem ní.

Orion patří k nejvýraznějším souhvězdím zimní oblohy. Díky třem jasným hvězdám v řadě, které tvoří jeho „pás", je snadno rozpoznatelný i v místech s mírným světelným znečištěním. Nejlepší období pro pozorování je od prosince do února, kdy je Orion vysoko nad obzorem. Stačí vyjít za jasné noci, počkat, až si oči zvyknou na tmu, a hledat tři hvězdy přibližně stejné jasnosti v jedné přímce. Tato linie je základem celého nálezu.

If you loved this article and you would want to receive details with regards to úprava Interiéru generously visit our web site.