Když lano klouže a nohy se třesou: co dělat při slaňování

Slaňování s příliš rychlým brzděním nebo bez jištění Druhá častá chyba je neúměrně rychlé nebo naopak pomalé pouštění lana. Pokud brzdíte příliš prudce, lano se může přehřát nebo se vám vytrhne z ruky. Pokud brzdíte málo, dostanete se do nekontrolovaného pohybu. Řešením je používat vždy jištění přes karabinu s pojistkou, a to i ve chvíli, kdy si myslíte, že jste na krátkém úseku. Třetí chyba: zapomenete na prusík jako pojistku proti pádu. Prusík by měl být umístěn nad slaňovací brzdou a musí být volný, aby nebránil pohybu, ale zároveň funkční. Jak ho správně nastavit? Uvažte ho přes obě lana, ale nechte ho dostatečně dlouhý, aby se dal snadno posunovat. Pokud ho nemáte, slaňujte s druhou osobou, která jistí ze spodu.

Nakonec pamatujte, že nejdůležitější je schopnost říct si dost. Pokud vítr sílí natolik, že se necítíte stabilně ani na kovových stupačkách, nebo déšť mění skálu v kluziště, vyhledejte nejbližší únikový bod a sestupte. Není ostuda vrátit se, když to nevyjde. Ferraty jsou o zážitku, ne o dokazování si vlastní odvahy. Zkušenosti se sbírají za každého počasí, ale s mírou, kterou dokážete unést – a to platí i pro vítr, který se může otočit během pěti minut.

Pátá chyba je technická: špatné držení těla při slaňování. Pokud se nakláníte příliš dozadu, ztrácíte přehled o terénu a zvyšujete riziko nárazu do stěny. Držte tělo kolmo ke stěně, nohy mírně pokrčené a chodidla na šíři ramen. Ruka, která ovládá lano, by měla být vždy za tělem, ne před ním. Tím zajistíte, že brzdění je plynulé a vy máte kontrolu nad rychlostí. Pokud si tyto návyky osvojíte, slaňování se stane bezpečným a plynulým pohybem, který zvládnete i v exponovaném terénu.

Pokud už plíseň nebo zápach vznikne, nepanikař. Výbavu vyper ve vlažné vodě s jemným mýdlem, které je určené na technické materiály, a oplachuj důkladně, dokud voda není čistá. Poté postupuj stejně jako při běžném sušení. Prevence je ale vždycky jednodušší: čím dřív mokrou výbavu rozložíš a necháš proschnout, tím déle ti vydrží funkční i hezká.

Technika jištění se liší podle typu sestupu. Při slaňování se používá jistící lano vedené přes karabinu, která je spojena s úvazkem. Pro začátečníky je vhodnější horní jištění, kdy je lano vedeno z bodu nad slaňujícím – tím se eliminuje riziko pádu na začátku. Při vodním skoku do tůně se jistí pomocí tzv. „živého lana", které drží člen skupiny na břehu. Toto lano musí být napnuté a připravené k zablokování, ale zároveň ne příliš těsné, aby nebránilo pohybu skokana.

Déšť ovlivňuje i viditelnost a úchop. Kapky na brýlích zhoršují výhled na chyty, proto si brýle otírejte hadříkem, který máte po ruce, a ne až když je to kritické. Mezi typické chyby patří příliš pevné svírání madel – prsty se rychle unaví a při křeči ztratíte sílu. Uvolněte stisk a nechte pracovat nohy, které jsou při ferratách vždy hlavním zdrojem opory. Při silném větru se vyhněte přílišnému kývání těla do stran, protože vítr vás může vychýlit a vy pak hledáte oporu tam, kde není.

Sušení na přímém slunci je stejná chyba jako sušení v koupelně Teplo a UV záření pěnu rychle vytvrzují a křehnou. Ideální je suché, stinné a větrané místo, třeba krytá pergola nebo chodba s průvanem. Sušička, radiátor ani fén nepřipadají v úvahu – vysoká teplota doslova speče neopren a lepidla na švech začnou praskat. Pokud musíš sušit v bytě, rozlož výbavu na sušák v místnosti, kde můžeš otevřít okno, a ne ji v koupelně, kde se vlhkost drží nejdéle.

První chyba: nedostatečná kontrola uzlu na sedacím úvazku. Než začnete slaňovat, musíte zkontrolovat, že je uzel správně utažený a že je protažený všemi očky. Často se stává, že si lidé pletou směr protažení nebo uzel jen lehce dotáhnou, a při zatížení se uzel povolí. Jak to napravit? Po uvázání si vždy udělejte vizuální kontrolu: uzel by měl být symetrický, s minimálně pěti centimetry volného konce lana za uzlem.

Než vstoupíte do koryta řeky, musíte mít jasno v tom, jak bude probíhat jištění na každém úseku. Základním principem je vždy kotvení k pevnému bodu – ať už jde o skálu, strom nebo umělý vrtaný nýt. V přírodním terénu se nejčastěji používá smyčka z popruhu nebo lana, kterou obtočíte kolem balvanu či kmene. Důležité je, aby byl bod dostatečně vysoký nad vodou, jinak hrozí, že se lano při průtoku dostane pod hladinu a znemožní bezpečné jištění. Vždy kontrolujte, zda se smyčka nemůže posunout nebo přetrhnout o ostré hrany.

Typická chyba začátečníků je experimentovat s novým jídlem nebo nápojem přímo před závodem. Trávicí systém reaguje na neznámé podněty nepředvídatelně. Vyzkoušejte svou strategii při tréninku, ne při ostrém startu. Také se vyvarujte alkoholu a kofeinu ve velkém množství – působí močopudně a narušují hospodaření s vodou. Pokud jste zvyklí na kávu, jedna malá je v pořádku, ale rozhodně nepřidávejte žádné energetické nápoje s nadměrným obsahem cukru.