Jak trekové hole způsobí únavu rukou, když je špatně držíte
Začněte tím, že si najdete suché a bezpečné místo, kde se můžete zastavit. Nejlepší je otevřené prostranství u stromu, které vám poskytne úkryt před větrem a deštěm. Rozdělte si den na dva režimy: aktivní hledání cesty za světla a přípravu na noc. Za tmy se pohybujte minimálně, protože riskujete zranění. Vytvořte si z dostupných materiálů jednoduchý přístřešek, třeba z větví a listí, a nezapomeňte na zdroj vody. Voda je důležitější než jídlo, ale nepijte z neznámých zdrojů bez převaření.
Ztratit se v lese se může stát každému, i zkušenému turistovi. Když zjistíte, že nemáte signál, první chybou je panika. Panika vede k zbrklým rozhodnutím, která situaci jen zhorší. Zastavte se, zhluboka dýchejte a zhodnoťte situaci. Vaším úkolem není okamžitě najít cestu, ale zajistit, abyste přežili do doby, než se situace vyřeší. To je rozdíl mezi aktivním řešením a bezmyšlenkovitým blouděním.
Poslední věcí, kterou je dobré mít na paměti, je skladba vybavení. Buzolu si vždy zavěste na krk na šňůrce, ne ji nosit v kapse u mobilu nebo u klíčů. Kovové předměty a elektronika ovlivňují střelku a zkreslují měření. Při práci s mapou ji mějte rozloženou tak, abyste viděli co největší okolí svého stanoviště, a nestrkali ji do úzkého prostoru. I přes veškerou techniku zůstává nejdůležitějším orgánem pro orientaci hlava. Čtěte krajinu, všímejte si tvarů vrstevnic a nezapomínejte, že mapa vám jen říká, co by tam mělo být, ale skutečnost už musíte vidět vlastníma očima. Jen tak předejdete panice, která přichází s pocitem ztracení.
Dalším faktorem je délka holí. Pokud máte hole příliš dlouhé, musíte při každém záběru zvedat ramena a lokty jdou do nepřirozené polohy. To zatěžuje nejen ruce, ale i krční páteř. Pokud jsou naopak příliš krátké, předkláníte se a opíráte se o ně spíš zápěstím než celou paží. Ideální délka se pozná snadno: když stojíte vzpřímeně a držíte hůl za rukojeť, loket by měl svírat pravý úhel. Při chůzi do kopce hole zkraťte, při klesání naopak prodlužte – jen tak zůstane zátěž rovnoměrně rozložená a paže se neunaví předčasně.
A když začne stmívání a ty stále nevíš, kde jsi? Zastav se. Postav si provizorní přístřešek z větví a listí, pokud nemáš spacák. Zazpívej si nebo mluv nahlas — zvuk ti pomůže udržet klid a případně upoutá pozornost jiných lidí. Rozdělej oheň, ale jen na bezpečném místě, daleko od suché trávy a stromů. Kouř je vidět na velkou vzdálenost a v noci plamen zase záchranáře. Nezapomeň, že policie a hasiči mají v lese signál, který tě najde, ale potřebují čas — nepřestávej jim vycházet vstříc.
Nejčastější a bohužel i nejzávažnější chybou je ignorování takzvané magnetické deklinace. Mapa je zakreslena podle geografického severu, zatímco střelka buzoly ukazuje sever magnetický. Rozdíl mezi nimi se může v České republice pohybovat v řádu několika stupňů a v jiných částech světa i více. Pokud tento rozdíl nezkorigujete, na krátké trati se nic nestane, ale při pochodu dlouhém několik kilometrů vás odchylka může zavést do úplně jiného údolí. Před výstupem si proto zjistěte aktuální deklinaci pro danou oblast a buď si ji natvrdo započítejte do azimutu, nebo použijte buzolu s nastavitelnou korekcí, pokud ji máte.
Nejčastější chyba: hole držíte příliš pevně Prvním a nejrozšířenějším problémem je křečovitý stisk. Když svíráte rukojeť celou dlaní a prsty máte jako v kleštích, přenos energie z paže do hole je sice okamžitý, ale zároveň dochází k neustálému napětí ve svalech předloktí. Toto napětí se po pár kilometrech projeví jako palčivá únava, která postupně přechází až do brnění prstů. Správný stisk by měl být uvolněný – hůl by vám měla viset v dlani, prsty ji jen lehce objímají, a při každém kroku se rukojeť na okamžik uvolní. Zkuste si představit, že držíte v ruce ptáčka: dostatečně pevně, aby neuletěl, ale ne tak silně, abyste ho udusili.
Jak si poradit s orientací, když mapa i kompas selhávají? Pokud nemáte signál, ale máte funkční kompas, použijte ho. Pokud ne, spolehněte se na přírodní znamení. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale není to spolehlivé. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, což vám dá základní směr. Zkuste si vzpomenout, odkud jste přišli, a najděte si výrazný orientační bod, jako je skála či potok. Pohybujte se podél vodního toku směrem dolů, protože ten vás obvykle dovede k civilizaci. Při pohybu si dělejte značky na stromech, abyste se nevraceli stále na stejné místo.
Nejlepší strategie, když nemáš ponětí, kde jsi, je najít vodu. Potok nebo řeka tě obvykle dovedou k civilizaci — vesnici, silnici nebo mostu. Jdi po proudu, ne proti. Cesty podél vodních toků jsou často používané a vedou k lidským sídlům. Ale pozor na údolí, která se mohou zužovat do nepřístupných roklí. V takovém případě se drž výše na svahu, kde je obvykle sušší a snáze se jde.