Dřevěná podlaha, která skrývá postel. Ano, čtete správně.
Nakonec si uvědomíte, že nejde jen o pohodlí, ale o rytmus bydlení. Patio design není o jednom křesle, ale o tom, jak se prostor proměňuje. Ráno na stejném místě pijete kávu s notebookem, odpoledne si na click-clack sedačce lehne dcera s knížkou, večer vytáhnete z úložné bedny deku a sledujete hvězdy. Každý kus nábytku má několik tváří. Když k tomu přidáte bytelný slatted frame a kvalitní pěnu, nemusíte nic schovávat do sklepa. Všechno zůstává na místě a slouží. To je kouzlo, které vám žádný designový katalog neukáže, dokud si ho nevyzkoušíte na vlastní ků
Problém s nedostatkem místa na spaní pro hosty řeším už léta prakticky: pořídila jsem si pohovku s vysouvacím mechanismem, která se během vteřiny promění v lůžko. Klasická sedačka s hlubokým sedákem a odnímatelnými polštáři je skvělá na sezení, ale na spaní už méně. Proto jsem sáhla po modelu s funkcí click-clack, kdy sedák lehce nadzdvihnete a sklopíte do roviny. K tomu přikoupíte samostatnou pěnovou matraci o tloušťce 16 cm na laťkový rošt, která se dá schovat do šatní skříně nebo pod postel. A tady přichází kouzlo: když hosté odjedou, matraci srolujete, rošt složíte a místo se zase změní v home coffee corner s kávovarem na stolečku vedle poho
Někdy je ale návrh patia limitovaný rozpočtem nebo dispozicí. Třeba když máte úzký pás podél fasády, kde neprostrčíte stůl ani se šesti židlemi. Tady je spása v modulárním řešení. Jedna delší sofa bed umístěná podél zdi zabere minimum místa a zároveň poskytne sezení pro celou rodinu. Zkoušela jsem to na vlastní kůži: vzala jsem dvoumístnou variantu s click-clack mechanismem. Stačí jedním pohybem odklopit opěrák až do roviny. Během deseti vteřin se z posezení stane lehátko, ideální na odpolední zdřímnutí nebo pro dítě, které u vás zůstane přes noc. A protože je to pevný rám, nemusíte se bát, že se po roce propa
Život v malém bytě mě naučil, že každý centimetr se počítá. Když jsem dovezla nový sofa bed s integrovaným úložným prostorem, byla jsem nadšená. Pod sedákem se skrývá prostor pro dvě sady ložního prádla a zimní deku. Skvělé. Jenže jakmile jsem položila konferenční stolek a vedle něj malý koberec, místnost působila rozbitě. Každý kus nábytku stál na jiném povrchu a byt připomínal skladiště. Pak mi jedna zkušenější kamarádka poradila, ať pořídím velký living room rugs, který sjednotí celou sedací soupravu se stolkem. Koupila jsem béžový koberec o rozměrech dva metry krát tři metry. Najednou prostor dostal řád. Koberec opticky prodloužil místnost a všechny kusy nábytku začaly působit jako jeden celek. Navíc tlumí hluk od sousedů pod námi, což je v paneláku k nezaplace
Pokud máte zahradu, která sousedí s domem a máte možnost ji částečně zastřešit, rozhodně to udělejte. Pergola nebo markýza prodlužuje sezonu o dva měsíce a chrání nábytek před deštěm. Sousedé si letos pořídili posuvnou markýzu s integrovaným LED osvětlením. Každý večer ji vytáhnou, rozsvítí a sedí u dřevěného stolu s výhledem na záhon levandulí. Design zahrady by měl vždy počítat s tím, že budete chtít být venku i za oblačného počasí. K tomu pomůže i silná tepelná lampa nebo přenosný krb na dřevo. Já mám starý železný ohniště z blešího trhu, které jsem natřela černou tepelně odolnou barvou. Kolem něj stojí hliníkové židličky, které lze složit do placky a pověsit na zeď kůlny. Nikdy nepodceňujte možnost skládání, každý uspořený centimetr se počí
Život v malém bytě mě naučil, že každý centimetr musí mít dvojí využití. A právě tady přichází ke slovu postel s úložným prostorem. Když jsem objevila designovou pohovku, která se dá rozložit na spaní, a pod sedákem se skrývá zásuvka na lůžkoviny, pochopila jsem, že home coffee corner může koexistovat s ložnicí. Postel s úložným prostorem pod matrací je pro mě spása: večer do ní nacpu deky a polštáře, ráno ji zavřu a na desku postavím tác s kávou. Funguje to i opačně: pokud máte malý byt a hosté přespávají, stačí kávový koutek přestěhovat na jídelní stůl a uvolnit místo pro rozkládací postel. Není to ideál, ale v nouzi vás to zachrání a zároveň dodá bytu pocit útulno
A teď k tomu, co mě na malé zahradě naučilo nejvíc – vrstvení a textury. Když nemůžete sázet do šířky, sázejte do výšky a do hloubky. Použila jsem tři úrovně: na dně půdopokryvný břečťan, nad ním nízké trvalky jako šalvěj a levandule, a pak keře jako pustoryl nebo komuli, které lákají motýly. Všechny rostliny mají stejnou potřebu zálivky, což usnadňuje údržbu. K tomu jsem přidala několik kamenů a dřevěných špalků, aby vznikl přirozený přechod. Zjistila jsem, že právě tyhle detaily dělají zahradu zajímavou i v zimě, kdy všechno zezelená. Zima je mimochodem tvrdá zkouška pro každý garden design. Pokud nechcete, aby vaše terasa vypadala jako opuštěné staveniště, myslete na stálezelené rostliny a strukturu už při náv