Bdn na parapetu, který psuje celý dojem z pokoje
Častou chybou je použití fungicidů bez úpravy zálivky. Chemický postřik sice může plíseň potlačit, ale pokud nezajistíte rostlině optimální podmínky, problém se vrátí. Další chybou je ponechávání napadené hlíny v květináči a jen přisypání nové zeminy navrch – tím se plíseň přesune hlouběji. Vždy je nutné odstranit celou napadenou vrstvu. Také se vyvarujte zalévání listů nebo stonků – vlhkost na rostlině podporuje šíření spor.
Nezapomínejte ani na údržbu. Bdn na parapetu je vystaven prachu, pylu a někdy i kondenzátu z oken. Perte ho častěji než běžný textil, ideálně na program pro jemné prádlo bez aviváže, která ničí savost. Po vyprání ho nežehlete napřímo, ale nechte ho volně proschnout a pak ho přetáhněte přes hranu stolu, aby se srovnal. Pokud se na něm objeví žmolky, odstraňte je holicím strojkem na textil, jinak bude působit unaveně.
Než se rozhodnete pro vzor, podívejte se, jak bude vypadat v kombinaci se závěsy a stínidly. Bdn nemusí být jednobarevný, ale měl by být v tónové harmonii s ostatním textilem. Příliš výrazný vzor na parapetu soupeří s výhledem z okna a unavuje oko. Nakonec platí jednoduchá rovnice: dobrý bdn je takový, který po týdnu přestanete vnímat, protože dokonale splyne s prostorem, ale když ho sundáte, místnost najednou působí prázdně.
Když se řekne bdn, většina lidí si představí jen nudný kus textilu, který má chránit parapet před hrnkem s kávou. Ve skutečnosti jde o první věc, kterou oko zahlédne při vstupu do místnosti. Špatně zvolený nebo položený bdn dokáže opticky zmenšit okno, rozbít barevné schéma interiéru a dokonce zkomplikovat otevírání. Než ho koupíte nebo položíte, vyplatí se promyslet tři věci: materiál, rozměr a způsob fixace.
Než začnete sušit, bylinky důkladně prohlédněte. Odstraňte poškozené listy, zbytky hlíny a případný hmyz. Omytí je vhodné jen u bylinek z vlastní zahrady, ale musí být dokonale suché. Kapka vody na listu způsobí plíseň, která zničí celou dávku. Pokud sbíráte bylinky v přírodě, vybírejte je daleko od silnic a polí s chemickým ošetřením. Nejlepší čas na sklizeň je dopoledne, když rosa oschne, ale slunce ještě nepálí. Tím získáte maximální obsah silic a zároveň minimální riziko zapaření.
Samotné sušení má několik metod, ale nejspolehlivější je svazkování. Stonky seskupte po pěti až sedmi kusech, svažte provázkem a zavěste hlavičkami dolů. Svazky by neměly být příliš husté, mezi jednotlivými stonky musí proudit vzduch. Větší listy, jako jsou šalvěj nebo máta, sušte na sítech nebo na čisté utěrce. Každý den je obraťte, aby proschly rovnoměrně. Pokud vlastníte sušičku na ovoce, nastavte nejnižší teplotu do pětačtyřiceti stupňů. Trouba je nejméně vhodná – i při minimálním výkonu se spíš peče než suší. Doba sušení se liší podle druhu a vlhkosti vzduchu, obvykle trvá pět až čtrnáct dní.
Jakmile řízky zasadíte, dejte je na světlé místo, ale ne na přímé slunce. Přes průhledný plastový sáček nebo sklenici můžete vytvořit miniskleník, který udrží vzdušnou vlhkost. Ale pozor: uvnitř se snadno tvoří plíseň, proto každý den na chvíli kryt sundejte. Kořeny se začnou objevovat zhruba za tři až šest týdnů. Poznáte to podle toho, že řízek začne růst nebo že jemně zatáhnete za stonek – pokud cítíte odpor, kořeny už drží.
Při předpěstování se vyvarujte časté chyby: přílišné zálivky a přehnojení. Přemokřený substrát způsobuje hnilobu kořenů a padání klíčních rostlin. Rostliny před výsadbou na záhon otužujte – postupně je na týden vystavte venkovnímu vzduchu, aby si zvykly na slunce a vítr. Přímý výsev zase neuspěchejte. Půda by měla být prohřátá alespoň na deset stupňů, jinak semena hnijí. Sledujte předpověď počasí a výsev naplánujte na období, kdy už nehrozí silné mrazíky.
Když bylinky raději nesušit: jiné cesty uchování Ne všechny rostliny sušení snášejí dobře. Máta, meduňka nebo bazalka ztrácejí sušením výrazně na chuti. U nich se vyplatí mražení – nasekané bylinky vložte do sáčků nebo formiček na led a zalijte trochou oleje či vody. Takto připravené si zachovají svěží chuť až půl roku. Sušení naopak skvěle funguje u tymiánu, rozmarýnu, oregana, šalvěje nebo levandule. Tyto dřevnaté bylinky mají pevnější strukturu a sušení jim prospívá. Při sušení květů, jako je levandule nebo heřmánek, postupujte šetrněji – květy oddělte od stonků a sušte na plátýnku v tenké vrstvě.
Nejdřív si připravte řízky. Ideální jsou mladé, ale už vyzrálé výhonky, které nejsou úplně měkké ani dřevnaté. Odřízněte je ostrým nožem nebo zahradnickými nůžkami, vždy pod úhlem, asi deset až patnáct centimetrů od špičky. Spodní listy odstraňte – zůstat by měly jen dva až tři páry nahoře. Pokud necháte listy ve spodní části, začnou ve vlhkém substrátu zahnívat a řízek se chytí mnohem hůř.