Balení batohu, které vám zničí záda i víkendovou túru

Jak přivolat pomoc a co dělat, když nesvítí signál Zkuste použít mobilní telefon. Pokud nemáte signál, vyšplhejte na nejbližší vyvýšené místo, odkud je výhled do krajiny. Někdy stačí pár metrů navíc a telefon chytí síť. Volejte na tísňovou linku 112, která funguje i bez SIM karty a v mnoha případech i při slabém signálu. Pokud se nemůžete dovolat, zkuste poslat SMS s vaší polohou, pokud máte zapnutou lokaci. Nezapomeňte telefon šetřit – vypněte aplikace, které spotřebovávají baterii, a displej rozsvěcujte jen krátce.

Pár praktických pravidel pro bezpečný pohyb v terénu Než vyrazíte, zkontrolujte si na mapě, kudy vedou záchytné body – silnice, větší potok, hrana lesa. Pokud zabloudíte, vaším cílem je dojít k jednomu z nich, ne bloudit dál. Počítejte s tím, že odhad vzdálenosti v kopcovitém terénu je o třetinu delší než na rovině. Proto si raději naplánujte kratší trasu a počítejte s časovou rezervou. Vždy si také označte výchozí bod – stačí si zapamatovat, kudy jste přišli, a pravidelně se otáčet zpět, abyste viděli, jak bude cesta vypadat při návratu.

Častou chybou je také plánovat přestávky pouze podle časových intervalů, například každé dvě hodiny, bez ohledu na to, co mapa říká o terénu. Přitom stačí porovnat mapy a zjistit, že po náročném stoupání následuje dlouhý mírný sestup – a právě tam je logické naplánovat delší pauzu, ne dřív. Stejně tak se vyplatí zkontrolovat, zda mapa nezobrazuje v blízkosti trasy chaty nebo přístřešky, které nejsou primárním cílem, ale mohou posloužit jako záložní varianta v případě nepříznivého počasí. Tím se vyhnete situaci, kdy budete stát uprostřed lesa v dešti bez jakéhokoli úkrytu.

Nejspolehlivější orientační body nejsou skály ani chaty, ale vodstvo a hřbety. Potok teče do údolí, hřbet spojuje vrcholy – to jsou přirozené linie, které vás provedou i hustým lesem. Pokud se chcete dostat z bodu A do bodu B, najděte si v mapě takový hřbet, který vás povede správným směrem, a držte se ho. Vyhnete se tak zbytečnému stoupání i bloudění v údolních zářezech, kde často není žádný výhled. Typická chyba: lidé jdou přímo „přes kopce", místo aby využili přirozených koridorů.

Třetím problémem je přeplnění batohu na míru. Když do něj nacpete věci až po okraj, kompresní popruhy nemají co stahovat a batoh ztrácí svůj tvar. Ideální je nechat v každém koutu trochu vzduchu, aby se obsah při dotažení popruhů přitiskl k zádům. Pokud batoh po sbalení stojí sám o sobě a neleží na zemi, přebalte ho – musí být pružný a kopírovat pohyb páteře. Před odchodem si batoh vždy nasaďte a projděte pár kroků, zkontrolujte, že nic netlačí a že se váha nepřelévá ze strany na stranu. Úprava popruhů zabere dvě minuty, ale zachrání vám celý víkend.

Nakonec se rozhodněte podle toho, jak často a kam budete s čelovkou chodit. Pokud je pro vás noční túra spíše výjimečná, postačí jednodušší model s nižší výdrží. Jestliže chodíte do hor pravidelně, investujte do kvalitnějšího kusu s možností výměny baterií a robustnějším provedením. Vždy se vyplatí vzít čelovku s sebou na procházku a vyzkoušet ji v reálných podmínkách, nejen v obchodě. Dobře zvolená čelovka vám pak umožní vychutnat si noční ticho a oblohu plnou hvězd bez zbytečných komplikací.

Při plánování túry většina lidí řeší především délku trasy a převýšení. Mnohem méně pozornosti ale věnují rozložení odpočinkových míst, přestože právě přestávky rozhodují o tom, jestli výlet zvládnete v pohodě, nebo se z něj stane nekonečné plahožení. Porovnání turistických map mezi sebou vám pomůže odhalit detaily, které na první pohled nejsou vidět – a vy se tak vyhnete nepříjemným překvapením uprostřed ničeho.

Základem je světelný výkon, který se udává v lumenech. Pro běžnou noční túru po značených cestách vám postačí rozsah přibližně sto až dvě stě lumenů. Pokud plánujete pohyb mimo cesty, hledání míst na spaní nebo orientaci za husté mlhy, sáhněte po výkonnějších modelech. Pozor ale na to, že vyšší výkon znamená větší spotřebu a kratší výdrž. Vyšší lumenový údaj není automaticky zárukou kvality – důležité je, jak je světlo rozložené. Na cestu potřebujete široký kužel, který osvětlí prostor před vámi, ne jen jeden bod.

Pokud se rozhodnete zůstat přes noc, připravte si improvizovaný přístřešek z větví a jehličí, který vás ochrání před větrem a vlhkostí. Najděte si suché místo pod kořeny stromu nebo pod převisem skály. Nejezte neznámé plody a nepijte vodu z rybníků či kaluží – riskujete střevní potíže. Pokud máte s sebou něco k snědku, rozdělte si to na menší porce. Důležité je udržet si pozitivní myšlení. Soustřeďte se na to, že jste udělali všechno pro to, aby vás našli, a že záchranáři jsou vyškoleni na hledání ztracených osob. Většina lidí, kteří se ztratí v českých lesích, je nalezena do 24 hodin.