Asanace pražského ghetta: rozdíl mezi legendou a skutečností

Návštěva katedrály sv. Víta obvykle začíná u vstupu do hlavní lodi, ale skutečný klíč k pochopení české státnosti se skrývá v kapli sv. Václava. Tato gotická perla, postavená nad hrobem světce, není jen místem tichého spočinutí. Je to prostor, kde se každý den odehrává tichý ceremoniál – otevírání a zavírání dveří k samotným korunovačním klenotům. Pokud chcete jejich sílu vidět na vlastní oči, musíte se připravit na přísná pravidla, která návštěvu upravují.

Začněte u domu číslo 6, který navrhl Oldřich Starý. Zde si všimněte typického funkcionalistického triku: okna jsou řešena tak, aby místnosti měly co nejvíce denního světla, ale zároveň aby nebyl narušen soukromý charakter zahrady. Pokud si odvezete jedinou inspiraci, ať je to důraz na orientaci ke světovým stranám. Častou chybou při návštěvě je soustředit se jen na fasády. Přitom nejzajímavější jsou dispozice — všimněte si, jak jsou obytné místnosti propojeny se zahradou pomocí teras a velkých prosklených ploch.

Nejprve si ověřte otevírací dobu. Rotunda není běžně přístupná celý den; často je otevřená jen při bohoslužbách nebo v rámci komentovaných prohlídek. Než vyrazíte, podívejte se na web Vyšehradu nebo na informační tabuli u vstupu. Typická chyba je spolehnout se na letité informace z blogů – otevírací doba se mění podle sezony a akcí. Pokud dorazíte mimo otevírací dobu, prohlédnete si alespoň exteriér, ale interiér zůstane nedostupný.

Během prohlídky si dejte pozor na jednu praktickou věc – fotografování. Zatímco samotná kaple je běžně fotitelná, pokud je v ní zrovna bohoslužba, musíte být ohleduplní a blesk vypnout. V případě samotných klenotů platí naprostý zákaz focení, a to nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli ochraně historických materiálů. Pokud se pokusíte pořídit snímek, riskujete, že vás vykážou z okruhu. Doporučuji proto si všechny zážitky pořádně vštípit do paměti a pořídit si jen pár snímků kaple, pokud to podmínky dovolí.

Typickou chybou je zaměňovat železnou pannu s jinými středověkými nástroji, jako je například španělská bota nebo pranýř. Na Staroměstském náměstí se navíc žádná železná panna nikdy fyzicky nevyskytovala – legenda ji spojuje s radnicí, ale archeologické průzkumy ani stavební úpravy žádné tajné kobky s tímto nástrojem neodhalily. Když budete hledat zmínky v archivech, narazíte na pojmy „panna" nebo „nástroj k trestání", ale vždy jde o obecné označení, ne konkrétní předmět.

Jak probíhala asanace a co zachránilo část domů Nejdříve si ověřte fakta. Asanace začala roku 1893 a trvala až do první světové války. Nešlo o jednu ránu, ale o několik etap. Zbořeno bylo asi sto padesát domů, ale na místě zůstaly klíčové památky. Staronová synagoga, Pinkasova synagoga nebo Židovská radnice stojí na původních místech. Největší chybou je představa, že zmizelo vše. Pokud si prohlédnete seznam zbořených domů v archivu, zjistíte, že se bouralo především v jižní a východní části čtvrti, kde byly nezdravé a přelidněné domy.

Nejpřekvapivější fakt: velká část ghetta fyzicky přežila do dvacátých let. Ještě po první světové válce stály domy, které dnes známe jen z fotografií. Zanikly až při pozdějších úpravách, kdy se stavělo nové křídlo Židovského muzea nebo se rozšiřovaly komunikace. Proto platí: oddělte si dvě věci — asanaci jako plán a asanaci jako dlouhodobý proces. Tím se vyhnete zjednodušeným soudům.

Důležité je také pochopit roli městských úřadů. Asanace nebyla jen o demolici, ale o modernizaci. Plán počítal s novou kanalizací, širšími ulicemi a lepším osvětlením. Mnozí majitelé domů bourání sami iniciovali, protože chtěli zhodnotit své pozemky. Když si pročtete dobové noviny, najdete stížnosti na pomalý postup i na vysoké náhrady. To je opačný obraz, než jaký nabízejí romantické popisy o násilném zničení.

Faustův dům, renesanční palác s věží, stojí na místě, kde se podle pověsti alchymista a mág Faust pokoušel vyvolat ďábla. Dnešní podoba domu je výsledkem barokních a klasicistních přestaveb, takže návštěvník, který čeká středověkou gotickou stavbu, bude zklamán. Praktická rada zní: před návštěvou si zjistěte, v kterých hodinách je budova přístupná veřejnosti. Často je totiž využívána k administrativním účelům a interiéry nejsou běžně otevřené.

Na závěr si zapamatujte: železná panna je ukázkovým příkladem toho, jak se historická fakta mísí s lidovou fantazií. Když budete o tomto nástroji mluvit s odborníky nebo s pravověrnými historiky, vyhněte se tvrzením o konkrétní popravě na Staroměstském náměstí – místo toho se ptejte na původ pověsti a na to, proč se jí lidé chytili. Tím projevíte víc znalostí, než kdybyste bezhlavě opakovali legendu, a vyhnete se tomu, abyste šířili nepřesné informace dál.