6 konkrétních bodů, podle kterých poznáte správnou ergonomickou židli
Další past je výběr podle povrchové úpravy. Vyhněte se nábytku s hladkou lesklou fólií – ta se snadno poškrábe a nelze ji opravit. Mnohem lepší je olejovaný nebo voskovaný povrch, který můžete kdykoli obnovit. A pokud kupujete čalouněný nábytek, dejte přednost látkám s hustou vazbou, které se dají sundat a vyprat. Koženka je sice levná, ale po pár letech praská a nedá se opravit. Kvalitní textil nebo přírodní kůže sice stojí víc, ale při správné údržbě vám službu vrátí.
Typickou chybou je použití agresivních čisticích prostředků. Na syntetiku nikdy nepoužívejte přípravky s obsahem chloru nebo acetonu – zničíte tím barvu i strukturu vláken. Stačí teplá voda a jemný mýdlový roztok. Proti statické elektřině, která je u syntetiky častá, pomůže běžný avivážní prostředek nebo speciální antistatický sprej. Koberce z umělých vláken byste měli vysávat pravidelně, ale s vypnutou kartáčovou lištou, jinak byste poškodili vlas.
Nejdřív si ujasněte, co znamená „levný" a co „kvalitní". Levný nábytek nemusí být nutně špatný, ale musíte vědět, kde hledat a na co se zaměřit. Základní pravidlo: nechte být věci z dřevotřísky s papírovou fólií, které se prodávají v plochých krabicích. Místo toho hledejte kusy z masivu, byť starší a s patinou. Nejlepší poměr ceny a výdrže najdete v bazaru, na inzerátech nebo při vyklízení bytů. Nevadí, že skříň má škrábance – pokud je z masivu, snadno ji obrousíte a natřete. Takový kus vám vydrží dalších dvacet let.
Na co si dát pozor při výběru a údržbě Při nákupu se vždy ptejte na gramáž a druh tkaniny. Vyšší gramáž znamená odolnější materiál, který se tolik nevytahá. Zkuste si na vzorku přejet nehtem – pokud zůstane rýha, materiál není vhodný pro každodenní použití. Důležité je také zkontrolovat, zda je potah pratelný. Často se setkáte s tím, že výrobce doporučuje pouze chemické čištění, což je nepraktické a finančně náročné. Vybírejte proto potahy s odnímatelnými povlaky, které můžete vyprat v pračce na nižší teplotu.
Začněte u podlahy a stěn. Tmavá podlaha pohlcuje světlo a vizuálně snižuje strop, což je v úzké chodbě kontraproduktivní. Zvolte světlé odstíny – bílou, světle šedou nebo přírodní dub. Pokud chcete odolnost, použijte vinyl, ale vždy ve světlém tónu. Stěny nenatírejte tmavou barvou „pro drama" – dramatický efekt funguje jen ve velkých místnostech. Místo toho použijte bílou nebo velmi světlý pastelový tón. Nejdůležitější je kontinuita: stěny a strop by měly být téměř stejné barvy, aby nevznikaly ostré přechody, které prostor člení na menší části.
Područky jsou častým zdrojem přepětí v ramenou. Ideální područky jsou nastavitelné na výšku i šířku tak, aby se vaše předloktí opíralo v úhlu 90 stupňů a lokty zůstaly u těla. Pokud područky nejdou nastavit, raději je sundejte – špatně umístěná opěrka nutí k asymetrickému držení těla. Důležitý je také materiál čalounění. Prodyšná tkanina (např. síťovina) snižuje pocení, ale pokud je příliš tvrdá, vytváří tlakové body. Pěna s paměťovým efektem se zase přizpůsobí tělu, ale u levnějších variant může po roce ztratit tvar. Zkuste na židli sedět alespoň deset minut a vnímejte, zda se vám mění teplota v místech dotyku.
Pozor na chromované plynové písty a plastové podnože – ne kvůli vzhledu, ale kvůli stabilitě. Kvalitní židle má podnož z oceli nebo hliníku, která unese i větší zátěž bez kývání. Kolečka by měla být měkká (typ pro tvrdé podlahy), jinak zničíte parkety nebo dlažbu. A pokud máte doma psa nebo malé děti, vyberte si židli s vyšší hmotností základny – lehké modely se snadno převrhnou, když se o ně někdo opře.
Prvním kritériem je nastavitelnost výšky a hloubky sedáku. Sedák by měl jít posunout vpřed a vzad tak, aby mezi podkolenní jamkou a přední hranou sedáku zůstala mezera asi tři centimetry. Pokud sedák končí přesně v ohybu kolene, dochází k utlačení cév a po dvou hodinách vám znecitliví nohy. Stejně důležitý je i sklon sedáku – mírný záklon (asi 5 až 10 stupňů) uvolňuje tlak na bedra a nutí pánev k přirozenému sklopení. Typickou chybou je sedák vodorovný, který vede k hrbení.
Dalším krokem je analýza vašich reálných návyků. Zkuste si týden zapisovat, které činnosti v každé místnosti vykonáváte a kolik času tam trávíte. Například pokud denně vaříte a zároveň u toho sledujete děti, potřebujete kuchyň propojenou s obývacím prostorem, ne oddělenou. Naopak pokud pracujete z domova, zvažte, zda vám vyhovuje pracovní kout v ložnici, nebo raději samostatnou pracovnu. Tento průzkum vám ušetří spoustu peněz i nervů při samotné realizaci.