5 způsobů, jak zabavit dítě bez mobilu a tabletu

Jednou z nejjednodušších a nejzábavnějších technik je tisk z brambor. Bramboru rozkrojte napůl a do řezné plochy vykrojte nožem jednoduchý tvar – srdce, hvězdu nebo kolečko. Dítě pak tiskátko namáčí do hustší barvy (například tempery) a otiskuje na papír. Pozor na dvě věci: barva musí být hustá, aby nestékala, a tiskátko se nesmí namáčet příliš dlouho, jinak je otisk rozmazaný. Učíte dítě tím také trpělivosti – každý otisk je jiný, a to je v pořádku.

Kreativní šablony, které zvládne každý Pokud chcete, aby děti vydržely u jedné aktivity déle, zapojte více smyslů. Vyrobte si třeba smyslový krabičkový chodník: do menších krabiček nasypete rýži, těstoviny, čočku, vatu nebo písek, zavřete je a děti hádají, co je uvnitř. Tato hra rozvíjí hmat a paměť, ale vyžaduje vaši přítomnost, aby se obsah nevysypal po podlaze. Předem si připravte utěrku a kbelík, ušetříte si nervy. Další variantou je tichá pošta s kreslením – každý nakreslí, co slyšel, a výsledek porovnáte. Zde platí pravidlo: nekritizujte provedení, jen se smějte tomu, jak se zpráva mění.

Co dělat, když se studium protáhne nebo přeruší? Pokud dítě studium přeruší, nemůžete si zvýhodnění uplatňovat za měsíce, kdy se nejednalo o soustavnou přípravu. Přerušení je nutné nahlásit, a to i zpětně. To znamená, že pokud se tak stane v průběhu roku, musíte podat dodatečné daňové přiznání a vrátit část slevy, která vám byla vyplacena. Stejně tak pokud studium trvá déle, než je standardní doba, nárok nezaniká automaticky, ale je potřeba doložit, že se stále jedná o soustavnou přípravu. V takovém případě jsou úřady přísnější a vyžadují potvrzení o tom, že student plní studijní povinnosti a studium řádně pokračuje.

Další ověřená aktivita je stavba bunkru z dek a peřin. Dítě si vytvoří vlastní prostor, do kterého si vezme baterku, knížky a plyšáky. Uvnitř může „vařit" z plastových nádob nebo si číst. Tady pozor na to, aby deky nespadly – použijte těžší nábytek jako oporu a zajistěte, aby se dítě nemohlo přiskřípnout. Bunkr zabaví i dva sourozence, ale pak je nutné domluvit pravidla, kdo co staví, jinak hrozí hádka.

Zkuste také společné vaření jednoduchých dobrot – třeba domácí těsto na pizzu nebo barevné jednohubky. Děti si procvičí jemnou motoriku a pochopí, že jídlo nevzniká samo. Dejte pozor na bezpečnost při krájení, použijte tupé nože a dohlédněte na teplé spotřebiče. Pokud vaření nezvládáte, udělejte si čajový dýchánek s vlastnoručně upečenými sušenkami a povídejte si o tom, co děti zažily ve školce. Tento klidný rituál často vydrží déle než akční hry, protože dětem dává pocit důležitosti.

Co dělat, když dítě odmítá techniku, kterou jste připravili Děti mívají vlastní představy. Pokud dítě nechce tiskat bramborou, ale chce jen míchat barvy prstem, nechte ho. Vynucování si techniky vede k pláči a nechuti k tvoření. Můžete mu nabídnout dva až tři materiály a nechat ho vybrat. Někdy pomůže, když sami začnete tvořit vedle něj – děti napodobují dospělé, ale potřebují vidět, že i vy si hrajete. Důležité je také chránit okolí: stůl zakryjte starým ubrusem, dítěti oblečte staré tričko a na podlahu dejte noviny. Vyhnete se tak zbytečným konfliktům kvůli špíně.

Pokud víte, že má dítě tendenci k záchvatům v určitých situacích (únava, hlad, dlouhé čekání), snažte se těmto spouštěčům předcházet. Naplánujte nákupy na dobu, kdy je dítě odpočaté, a vezměte s sebou malou svačinu. Doma si můžete hrát na obchod a nacvičovat, co se dělá, když něco nejde. Dítě, které dostane předem jasné informace („nakoupíme jenom tři věci a pak půjdeme na hřiště"), je klidnější a lépe zvládá frustraci.

Nezapomeňte také na to, že daňové zvýhodnění lze uplatnit pouze jeden z rodičů, a to buď při měsíčním zálohovém daňovém zvýhodnění, nebo v ročním zúčtování. Pokud oba rodiče pracují, je vhodné si předem rozmyslet, kdo si zvýhodnění uplatní, a to s ohledem na výši příjmů a případné jiné slevy. Při volbě je dobré zvážit, zda se vyplatí zvýhodnění měsíčně, nebo jednorázově v ročním přiznání. V každém případě je nutné doložit potvrzení o studiu a podepsat prohlášení, že zvýhodnění uplatňuje pouze jedna osoba.

Nejdříve se zaměřte na vlastní dech a postoj. Snižte se do úrovně dítěte, mluvte tiše a pomalu. Pokud začnete křičet nebo dítě tahat, záchvat se téměř jistě prodlouží. Místo toho řekněte jednoduchou větu: „Vidím, že jsi naštvaný, protože nemůžeš tu hračku." Tím dítěti dáváte najevo, že jeho emoce berete vážně, ale zároveň nastavujete hranici. Vyhněte se dlouhým vysvětlováním a argumentaci, ve chvíli krize dítě stejně nerozumí složitým souvětím.