5 zásad, kdy vzít štěně mezi psy bezpečně

Jak poznat správnou délku a vybrat nástroj U světlých drápků je to jednoduché – uvnitř prosvítá růžová hmota, tzv. živá část. Stříhejte vždy kousek před ní, aby nedošlo k poranění. U tmavých drápků růžovou neuvidíte, proto stříhejte po malých kouscích a sledujte řeznou plochu. Jakmile se uprostřed objeví tmavý bod, jste těsně u živé části a další střih už neočekávejte. Používejte kvalitní kleštičky s ostrými čepelemi – tupé drápky spíš mačkají a štípou, což psovi způsobuje bolest a strach. Ideální jsou kleště s pojistkou proti nadměrnému otevření, které zabrání příliš hlubokému střihu.

Častou chybou je také nesprávné umístění misky. Nedávejte ji vedle zdroje vody, protože pes při pití často nakousne granule a voda se rychle znečistí. Stejně tak se vyhněte místům s vysokým provozem, kde pes není schopen v klidu dojíst. Pes by měl mít na jídlo své stálé místo, ideálně v rohu místnosti, odkud vidí na vchod. Tím se cítí bezpečně a neztrácí čas ostražitým sledováním okolí. Po jídle misku vždy umyjte teplou vodou a saponátem, nejlépe ihned. Zbytky masa a vlhkého krmiva jsou živnou půdou pro plísně a salmonelu.

První procházky štěněte patří k nejočekávanějším okamžikům. Po očkování ale přichází otázka, kdy je bezpečné vyrazit do parku, kde se pohybují další psi. Základní pravidlo je jednoduché: ne dříve než týden po poslední vakcinaci, a to pouze v případě, že štěně nemá žádné zdravotní potíže. Vakcíny potřebují čas, aby vytvořily dostatečnou imunitu, a než se tak stane, je psi riziko nakažení virem nebo bakterií stále vysoké.

Pokud váš pes stále tahá i na kratším vodítku, zkuste změnit způsob držení. Vodítko držte v obou rukou, ale ne napnuté – naopak ho nechte volně viset v mírném oblouku. Když pes začne tahat, zastavte se a počkejte, až se k vám vrátí. Teprve pak pokračujte. Tento postup vyžaduje trpělivost, ale pokud ho zkombinujete s vodítkem o délce jeden a půl metru, pes rychle pochopí, že tahání nevede k posunu vpřed. Delší vodítko tento efekt oslabuje, protože pes má pocit, že má pořád dost prostoru k pohybu.

Typickou chybou je trestat psa po návratu za škody. Pes si trest spojí s vaším příchodem, ne se svým chováním, a úzkost se tím ještě prohloubí. Místo toho se soustřeďte na prevenci – zabezpečte prostor, kde pes nemůže nic zničit, a postupně prodlužujte dobu tréninku. Pokud pes vykazuje extrémní stres (slintání, třes, pokusy o útěk), vyhledejte veterinárního behavioristu. Někdy je nutná kombinace tréninku s podpůrnou medikací, kterou předepíše pouze odborník.

Na co si dát pozor při výběru materiálu a úchopu Materiál vodítka hraje stejně důležitou roli jako jeho délka. Pro město volte vodítko z pevné tkaniny nebo kůže, které dobře padne do ruky a neklouže. Vyhněte se tenkým šňůrám, které se zařezávají do dlaně, když pes zatáhne. Rukojeť by měla být polstrovaná a dostatečně široká, abyste ji udrželi i v případě náhlého škubnutí. Často se stává, že lidé koupí dlouhé vodítko, ale pak ho musí několikrát omotat kolem ruky, čímž se z něj stane neovladatelný uzel. To je jeden z nejčastějších chyb – místo aby vodítko sloužilo, stává se z něj překážka.

Klíčové je také změnit rituály. Neříkejte „ahoj" a „papa" jako povely. Odejděte bez slov, bez pohledů, bez hlazení. Stejně tak při návratu počkejte, až se pes uklidní, a teprve pak ho klidně pozdravte. Tím učíte psa, že odchod a příchod jsou běžné, nudné věci. Další praktický trik: dejte psovi před odchodem zaměstnání, které vydrží déle než vaše nepřítomnost, třeba pamlskovou hračku. Ale pozor – nedávejte ji jen při odchodu, jinak si pes spojí hračku s vaším zmizením a stres se přesune na ni.

Nakonec pamatujte, že každé štěně je jiné. Některá jsou připravena na kontakty dříve, jiná potřebují více času. Sledujte svého psa, respektujte jeho hranice a neporovnávejte ho s ostatními. Pokud si nejste jistí, poraďte se s veterinářem, který zná konkrétní očkovací schéma vašeho štěněte a může vám dát individuální doporučení.

Když pes hltá granule tak rychle, že je ani nestačí pořádně rozkousat, nejde jen o nevychovanost. Rychlé polykání vede k nadýmání, zvracení a v krajních případech i k nebezpečnému překlopení žaludku. Mnoho majitelů sáhne po speciální „pomalé" misce, jenže výsledek bývá opačný, než čekali. Problém totiž často není v misce jako takové, ale v tom, jak ji pes vnímá. Pokud mu krmení začne připadat jako překážková dráha, může se stres ještě prohloubit.

Nezapomínejte ani na pravidelnou kontrolu stavu misky. Výměna je nutná, pokud se na keramice objeví prasklinka, nerez se prohne nebo začnou být na povrchu viditelné škrábance. Stará a opotřebovaná miska může být zdrojem chronických zažívacích potíží, které si často spojujeme s nekvalitním krmivem, a přitom je problém úplně jinde. Investice do dvou kvalitních misek – jedné na jídlo a jedné na vodu – se vyplatí. Psa se zeptat nemůžete, ale jeho chování u misky vám řekne vše. Pokud jídlo očichává a odchází, možná mu vadí právě miska, ne granule.