5 zásad, díky kterým kamna vydrží a topení je bezpečné

Závěrem: nikdy se nespokojte s označením na krabici. Rozměry, hmotnost a tloušťka jsou objektivní a snadno ověřitelné. Stačí metr, váha a trocha trpělivosti. Pokud hodnoty odpovídají výše uvedeným, máte jistotu. V opačném případě jde o jiný produkt, ať už se tváří sebevíc jako A9.

Typickou chybou je použití obyčejné malty nebo lepidla na obklady. Tyto materiály nejsou stavěné na vysoké teploty a po prvním zatopení popraskají nebo se drolí. Stejně tak se vyvarujte vyplňování trhlin skelnou vatou či jinými izolačními materiály, které nemají žáruvzdorné vlastnosti a mohou uvolňovat zápach. Dalším častým přešlapem je oprava za mokra nebo na mastný povrch – šamot musí být naprosto suchý a čistý, jinak tmel nepřilne.

Začněte u dřeva. Ideální je suché, štípané dřevo s vlhkostí do 20 %. Čerstvě pokácené nebo dlouho venku ležící dřevo obsahuje vodu, která při hoření kondenzuje na skle a mísí se s dehtem. Pokud nemáte vlhkoměr, poznáte suché dřevo podle zvuku – dvě polena o sebe udeřte, suché zní jasně a zvonivě, vlhké spíše dutě. Skladujte dřevo pod přístřeškem, ne přímo na zemi, a do kamen ho přinášejte až těsně před topením.

Základní pravidlo pro dlouhé hoření je vrstvení. Do kamen vložte dvě větší polena na dno, mezi ně dejte podpalovač a na něj menší třísky. Tím vytvoříte prostor pro vzduch, který proudí kolem dřeva a podporuje hoření. Pokud kamna napěchujete až po okraj, oheň se udusí a bude doutnat, což vede k tvorbě dehtu a sazí. Naopak pokud necháte moc prostoru, vzduch proudí příliš rychle a dřevo shoří během chvíle. Ideální je zaplnit asi dvě třetiny objemu topeniště.

Klíč k celonočnímu hoření nevězí v tom, jak velké poleno do kamen hodíte, ale v tom, jak oheň připravíte. Většina lidí dělá zásadní chybu hned na začátku: snaží se udělat co největší žár najednou. Tím ale rychle spálí palivo a kamna po pár hodinách vychladnou. Správný postup je přikládat tak, aby se dřevo rozhořívalo postupně a vytvářelo stabilní vrstvu žhavého uhlí, která vydrží dlouho do noci.

Kontrolujte také tah komína. Pokud je komín studený, hoření je slabé a dřevo se spíše doutná, než aby hořelo. Před přikládáním na noc si proto komín „prohřejte" několika třískami, které rychle shoří a vytvoří teplý tah. Stejně důležité je čistit popelník. Příliš mnoho popela ve spodní části brání proudění vzduchu a zkracuje dobu hoření. Ideální je udržovat vrstvu popela asi dva centimetry – chrání dno kamen a zároveň nebrání přístupu vzduchu.

Typickou chybou je používání kamen na spalování nevhodného paliva. Do kamen na dřevo nepatří uhlí, do kamen na uhlí zase dřevo s vysokým obsahem pryskyřice. Mokré dřevo způsobuje dehtování skla a komína, zatímco přetápění kamen může poškodit těsnění a svarové spoje. Vždy topte podle návodu a sledujte teplotu povrchu. Pokud kamna začnou „dýchat" – tedy kouřit do místnosti, okamžitě přerušte topení a vyvětrejte. To je signál ucpaného komína nebo nedostatku kyslíku.

Než začnete cokoli opravovat, kamna musí být naprosto studená a vychladlá minimálně 48 hodin. Vyjměte rošt, popelník i případné litinové desky. Očistěte šamot od popela, sazí a uvolněných úlomků. Klasickou chybou je nanést šamotovou maltu na mastný nebo zaprášený podklad. Taková oprava nevydrží ani jednu topnou sezónu. Povrch je třeba nejprve důkladně ometat a vysát, případně otřít mírně navlhčeným hadrem a nechat oschnout.

Poškození se neprojevuje vždy jen viditelnou prasklinou. Typickým varovným signálem je změna barvy pláště kamen — pokud se na bocích nebo na zadní straně objeví tmavé skvrny, které po vychladnutí nezmizí, šamot pravděpodobně ztratil svou izolační schopnost. Dalším příznakem je výrazně vyšší spotřeba dřeva. Kamna, která dříve topila na jedno přiložení celý večer, teď vyžadují častější přikládání. Také si všímejte, zda se kolem dvířek neusazuje saze — to je častý důsledek narušené spalinové cesty.

Oprava prasklin a výměna poškozených dílů Na drobné praskliny do šířky asi dvou milimetrů použijte šamotovou maltu nebo tmel určený přímo pro opravy kamen. Nanášejte ji špachtlí a vtlačte hluboko do spáry, ne jen po povrchu. Po zaschnutí maltu přebruste do roviny. Pokud je prasklina širší nebo se šamotová deska drolí a odpadává, neobejdete se bez výměny celého kusu. Zde si dejte pozor na rozměry. Desky se řežou na míru a každý špatně vedený řez může oslabit materiál. Mějte proto po ruce brusku s diamantovým kotoučem a postupujte pomalu.

Druhým vodítkem je hmotnost. Papír A9 o gramáži 80 g/m² váží necelý jeden gram, takže ho na běžné kuchyňské váze ani nezvážíte. U mobilu nebo tabletu si poradíte běžnou váhou — zařízení s označením A9 se pohybuje okolo 150 až 200 gramů. Pokud váš přístroj váží přes 300 gramů, jde téměř jistě o jinou kategorii. Pozor ale na to, že hmotnost ovlivňuje pouzdro i baterie, takže rozdíl pár gramů nevadí.