5 vyhlídek, odkud spatříte celou Prahu z výšky
Třetí rada se týká běžného omylu, který dělají i zkušení milovníci architektury: snaží se hledat v každém domě autorství slavných jmen. Na Babě sice najdete práce mnoha významných architektů, ale síla místa spočívá právě v kolektivním díle. Místo pátrání po podpisech se raději zkuste zaměřit na to, jak stavby reagují na slunce, výhledy a sousední objekty. Všimnete si, že domy mají často asymetrická okna nebo lodžie, které maximalizují výhled na Prahu, ale zároveň respektují intimitu vnitřních prostor. Toto je okamžik, kdy se z pouhého pozorovatele stáváte tím, kdo rozumí smyslu funkcionalismu – nejen jeho formě, ale i životnímu stylu, který měl podporovat.
Nakonec si naplánujte, co v pasáži chcete zažít. Jestli jen projít, nebo si dát kávu, případně si prohlédnout architekturu. Každá pasáž má jinou atmosféru — některé voní kávou a pečivem, jiné jsou tiché a chladné. Vyberte si podle nálady a času. A když se ztratíte, nevadí. Zeptejte se kohokoli z personálu nebo kolemjdoucích. Češi si rádi povídají, ale ocení, když jim nezabíráte moc času. S trochou štěstí narazíte na pasáž, kterou neznají ani místní.
Jak číst sgrafita: od hrubé omítky k jemné kresbě Samotná technika sgrafita spočívá v nanesení dvou barevných vrstev omítky a následném vyškrábání vrchní vrstvy. U Schwarzenberského paláce byla použita technika vytahovaného sgrafita, kdy se do ještě vlhké omítky rýsují linky. Při prohlídce si všímejte, že svislé a vodorovné linie nejsou dokonale rovné — jsou vedené od ruky, což dodává fasádě organický charakter. Pokud si chcete tuto kresbu skutečně užít, přijďte v odpoledních hodinách, kdy slunce svítí na fasádu ze západu. Šikmé světlo zvýrazní každou rýhu a odkryje detaily, které jsou při poledním ostrém světle téměř neviditelné.
Druhý klíčový bod se týká materiálů a detailů. Funkcionalistická architektura na Babě stojí na kombinaci bílé omítky, skla, kovu a režného zdiva. Při prohlídce se zaměřte na detaily, jako jsou pásová okna, ploché střechy nebo terasy. Typický omyl je domnívat se, že všechny domy vypadají stejně – ve skutečnosti jde o pestrou směs různých řešení, která spojuje jednotný měřítkový řád, nikoli uniformita. Všímejte si také, jak jednotlivé domy reagují na terén. Některé jsou do svahu zapuštěné, jiné naopak vyvýšené, a právě toto propojení s krajinou je tím, co dělá Babu výjimečnou.
Co si pohlídat, než vstoupíte Než vstoupíte, podívejte se na vchod. Kvalitní pasáž poznáte podle čistoty, osvětlení a přítomnosti dalších lidí. Pokud je vchod prázdný a tmavý, raději se vraťte. Bezpečnostní pravidlo je jednoduché: choďte tam, kde jsou světla a kde se pohybují jiní chodci. Uvnitř se držte hlavních tras a vyhněte se bočním schodištím a chodbám, které vedou do sklepů nebo technických místností. Tam nepatříte ani vy, ani váš čas.
Praktickým krokem je vytvoření takzvané stavební historie: zapište si, co vidíte v každém podlaží, vyfoťte všechny detaily a porovnejte je s dostupnou mapovou dokumentací. Typická chyba je spoléhat se na jeden dominantní sloh a ignorovat zbytek – třeba nechat objevit renesanční sgrafito a pak ho překrýt silikonovou omítkou, která ho zničí. Mnohem lepší je nechat průzkum na odborníkovi, který odebere vzorky omítek a určí složení pigmentů. Vyhnout byste se měli také unáhlenému odstraňování vrstev, protože pod nimi může být nečekaná hodnota – historická nástěnná malba nebo hrázděná konstrukce, kterou by nevhodný zásah poškodil.
Jak se dostat na Vyšehrad, aniž byste šlápli do turistické pasti Vyšehrad je obvykle přehlížený, ale právě tady najdete nejlepší výhled na Vltavu a celé panorama. Nejdůležitější rada: nevstupujte hlavní branou od metra, ale obejděte hradby z východní strany. Tam vede cesta podél starých hradeb, která vás vyvede na atiku bývalých kasáren. Toto místo není oficiální vyhlídkou, takže tu nebudete čekat ve frontě. Stůjte ale dál od okraje – zábradlí je místy nízké a kámen klouže.
Nejlepší start je Staroměstská radnice. Nejdřív si ale zjistěte, kdy mají otevřeno – v letní sezoně bývá nával, takže doporučuji přijít hned po otevření. Výstup po schodech je sice úmorný, ale odměnou vám bude pohled na celé staré město. Pozor na jeden častý omyl: mnoho lidí fotí pouze orloj a zapomene se otočit o devadesát stupňů. Právě z atiky radnice uvidíte víc než jen věž – uvidíte moře střech, které skrývá desítky dvorků a zahrad.
Začněte mapou. Ne v papírové podobě, ale v hlavě. Většina pasáží se nachází mezi ulicemi Na příkopě, Václavské náměstí, Národní a Revoluční. Nejlepší je vybrat si jednu známou pasáž, projít ji celou a zjistit, kam vás vyvede. Častá chyba začátečníků? Snaží se projít pasáží napříč a očekávají, že vyjdou přesně na druhé straně bloku. Realita bývá jiná — některé pasáže končí ve vnitrobloku, jiné se napojují na další průchod. Připravte se na to, že cesta může mít zatáčky.