5 praktických kroků, jak zvládnout první ferratu bezpečně

Začněte ferratou kategorie A nebo B. Tyto trasy mají jistící ocelové lano, které je téměř souvislé, a nošení úchytů je minimální. Ideální je první výstup s někým zkušeným, kdo vám poradí s cvakáním karabin do lana. Typická chyba začátečníků je snaha cvakat obě karabiny najednou. Místo toho cvakejte vždy jednu karabinu, druhou nechte zapnutou, abyste nikdy nezůstali úplně odjištěni. Při přepínání na další úsek lana se vždy nejprve cvakněte na novém místě a teprve potom odepněte starou karabinu.

Dalším důležitým bodem je střídání těžkých a lehkých dnů. V praxi to znamená, že po náročném tréninku (dlouhý běh, silový trénink) by měl následovat den s minimální zátěží, třeba jen 20 minut lehkého pohybu. Tento princip se nazývá periodizace a funguje na všech úrovních. Pokud cvičíte každý den stejně, tělo nemá čas na adaptaci a vy se dostanete do stagnace. Zkuste si naplánovat týden tak, že v něm budou 2–3 těžké tréninky, 2 lehké a 2 dny volna. Tento rytmus je udržitelný a přinese vám víc než každodenní dřina.

První zásada se týká úchopů a postoje. Při slaňování bez lana se pohybujete po ocelovém laně ferraty, ale nemáte možnost se na něj zavěsit. To znamená, že musíte mít minimálně dvě končetiny v kontaktu s jištěním nebo skálou. Typickou chybou je držet se pouze rukama a nohy klást volně – stačí malý smyk a ztratíte rovnováhu. Pravidlo zní: nohy vždy pracují na stupačkách nebo na pevných výstupcích, ruce se přidržují lana nebo skoby. Pohyb provádějte po malých krocích, nikdy neskákejte.

Další praktický bod se týká čištění. Set neperte v pračce ani nepoužívejte agresivní čisticí prostředky. Voda s jemným mýdlem a hadr stačí. Po vyprání nechte set uschnout ve stínu, nikdy na přímém slunci. Pokud set používáte jednou za měsíc, postačí hloubková kontrola dvakrát za sezónu – na začátku a uprostřed. Pokud jezdíte každý víkend, kontrolujte set po každých pěti túrách. Když spadnete i z malé výšky a set zachytí pád, vyměňte ho bez ohledu na vnější stav. To není přehnaná opatrnost, ale standardní postup výrobců, který respektuje fyzikální vlastnosti materiálů.

Jak správně zkontrolovat kotvení a vyhnout se nejčastějším pastem Před samotným slaněním vždy proveďte kontrolu celého systému. Začněte u kotvy: posuďte, zda jsou všechny body zajištěné proti posunu, a to i v případě, že dojde k pádu. Smyčka musí být vedena tak, aby se nepřetrhla o ostré hrany skály. Pokud takovou hranu objevíte, vložte mezi skálu a lano hadr nebo rukavici, případně změňte směr vedení. Dále zkontrolujte karabiny – měly by být vždy zajistěné, nikdy ne stahovací, a jejich pojistka by měla být otočená směrem od skály.

Typickým problémem bývá přecenění sil a podcenění délky trasy. Ferraty kategorie B jsou běžně dlouhé 200 až 400 metrů a spousta začátečníků si myslí, že je zvládne za hodinu. Reálně počítejte dvě až tři hodiny i s přestávkami. Vezměte si s sebou dostatek vody – minimálně 1,5 litru na osobu, ideálně i energetickou tyčinku. Před odjezdem si zjistěte aktuální stav trasy, protože po deštích bývají ferraty kluzké a mokré skály jsou zrádné.

Jak snížit riziko pádu při sestupu bez jištění Druhá zásada: vždy kontrolujte stav ocelového lana. Ferraty bývají udržované, ale i tak se může stát, že je lano na některém úseku uvolněné, přetržené nebo zkorodované. Než se pustíte do sestupu, projděte si úsek očima a rukama zkontrolujte napětí lana. Pokud je lano prověšené, nepokoušejte se po něm slanit – vyhledejte alternativní cestu nebo počkejte na další skupinu. Další chybou je spoléhat se na mokré lano – za deště nebo po dešti je povrch kluzký a úchop je nejistý. V takovém případě je bezpečnější počkat, až povrch oschne.

Když narazíte na exponovaný úsek, kde je mašle a lano daleko od sebe, postupujte po malých krocích. Vždy mějte tři body opory – dvě nohy a jednu ruku nebo obě ruce a jednu nohu. Nikdy se nesnažte přeskočit delší úsek, i když se zdá snadný. Pokud vás chytne strach, zastavte se a párkrát se zhluboka nadechněte. Panika způsobuje zbytečné chyby, jako je zapomínání cvakat karabiny nebo špatné šlápnutí.

Jak poznat, že přidáváte správně? Klíčem je sledovat tři věci: tepovou frekvenci, spánek a subjektivní pocit. Ráno po tréninku si změřte tep. Pokud je o 5–10 tepů vyšší než obvykle, tělo se ještě nezotavilo a další zátěž by byla chybou. Stejně tak pokud spíte hůře než obvykle, nebo se probouzíte unavení, je to varování. A konečně, pokud se vám do tréninku nechce a každý kilometr je utrpení, není to lenost, ale fyziologický signál. Naučte se tyto signály respektovat a místo plánovaného tréninku zařaďte regeneraci – klidnou procházku, protažení nebo úplné volno.