5 kratších brdských túr, které zvládnete za půl dne

Materiál určuje váhu, životnost i komfort – co si pohlídat Materiál holí ovlivňuje především tři věci: hmotnost, tuhost a odolnost vůči vibracím. Nejdražší a nejlehčí jsou karbonové hole, které skvěle tlumí otřesy a hodí se pro dlouhé túry, kde každý gram rozhoduje. Mají ale jednu zásadní nevýhodu – při pádu nebo silném nárazu mohou prasknout, a pokud se zlomí, většinou se nedají opravit. Hliníkové hole jsou těžší, ale prakticky nerozbitné. Snesou hrubé zacházení, tlak při přenášení těla a běžně je najdete u začátečníků i u turistů, kteří chodí v obtížném terénu. Nevýhodou je přenos chvění do rukou, což oceníte hlavně při sestupech po kamenitých cestách.

Typickou chybou je spoléhat na to, že když cestu zvládli jiní, zvládnete ji i vy. Každý má jinou fyziologii, jinou psychickou odolnost a jiné zkušenosti. Co je pro jednoho příjemná procházka, může být pro druhého boj o přežití. Naučte se rozpoznat vlastní limity a neváhejte se vrátit, pokud cítíte, že jste unavení nebo že situace přerůstá přes hlavu. Hřeben tu bude i zítra, ale vy musíte být v pořádku.

Praktickou zkouškou materiálu je ohybový test: vezměte hole do rukou a zatlačte na ně jako při chůzi. Karbonové hole se mírně prohnou a vrátí se zpět, hliníkové zůstanou tuhé. Pokud cítíte, že se hole kývají nebo skřípou, je něco špatně – buď je spojení uvolněné, nebo je materiál unavený. Před nákupem si proto hole osahejte, zkuste je sestavit a rozložit a projděte se s nimi po prodejně. Délku si nastavte podle svých proporcí a nezapomeňte, že se mění s obuví – v botách s vyšší podrážkou budete potřebovat hole delší než v teniskách.

Pokud jde o samotné použití, vyplatí se nastavit si v aplikaci zobrazení azimutu a vzdálenosti k cíli. To vám umožní kontrolovat, zda jdete správným směrem i bez neustálého koukání na mapu. Pravidelně si ověřujte svou polohu podle terénních bodů – skály, potoky, vrcholy. Po návratu si prohlédněte zaznamenanou stopu a porovnejte ji s plánem. Tím zjistíte, kde jste ztratili čas a kde se odchýlili. Takové zpětné hodnocení je nejlepší učitel.

První tip vede z obce Jince na Plešivec. Cesta je dlouhá asi osm kilometrů a stoupání je pozvolné, takže ji zvládnou i méně trénovaní. Odměnou je skalní vyhlídka s výhledem na okolní hřebeny. Pozor na to, že poslední úsek před vrcholem je kamenitý a po dešti kluzký. Nezapomeňte si pevné boty a v batohu raději pláštěnku, protože počasí se v Brdech mění rychleji, než byste čekali.

Při plánování trasy si vždy ověřte, zda aplikace nabízí turistické značení, ne jen silnice. Kvalitní nástroje zobrazují i pěšiny, vrstevnice, prameny nebo místa pro přenocování. Pokud plánujete delší pochod, rozdělte si trasu na úseky a v každém bodě si poznamenejte orientační čas. Nezapomeňte, že odhad času v aplikaci vychází z průměrné rychlosti – v kopcovitém terénu nebo s těžkým batohem počítejte s rezervou. Také si zkontrolujte, zda trasa nevede přes uzavřené oblasti nebo soukromé pozemky.

Jak si vybrat tu pravou trasu podle kondice Pokud chcete spíše pohodovou procházku, zkuste okruh z Míšova na vrch Brda. Jde o zhruba sedm kilometrů s minimálním převýšením, který vede převážně po lesních cestách. Vhodný je i pro rodiny s dětmi, ale pozor na to, že v některých úsecích chybí značení, takže si předem uložte trasu do navigace. Častou chybou je spoléhat na mobilní signál, který v údolích často vypadává. Zkuste si stáhnout offline mapu, a pokud jdete s dětmi, domluvte si předem místo, kde se v případě rozdělení sejdete.

Po túře si dejte čas na protažení, zejména lýtek a stehen. Mnoho lidí podcení regeneraci a druhý den je bolí svaly. Ideální je také navštívit některou z místních hospod, ale to už nechte na svém rozhodnutí. Hlavní je, abyste si užili pohyb a přírodu bez stresu z časového tlaku. Půl dne v Brdech je dost na to, abyste načerpali energii a viděli kus pohoří, aniž byste museli plánovat celodenní výpravu.

Kromě samotného materiálu si všímejte také rukojeti. Nejběžnější jsou pěnové, které dobře sají pot a měknou v ruce, ale při větší zátěži se rychleji opotřebují. Korkové rukojeti se přizpůsobí tvaru dlaně a jsou nejpohodlnější, ale vyžadují pečlivější údržbu – nesmí se nechat nasáknout vodou. Plastové rukojeti jsou nejlevnější, ale při dlouhém nošení se v nich potí ruce a kloužou. Důležité je také zakončení holí – tvrdé hroty jsou vhodné na zpevněné cesty a bláto, gumové koncovky zase chrání povrch a snižují hluk při chůzi po asfaltu. Mějte je vždy s sebou a přezouvejte podle terénu.

Při pohybu po ostrém hřebeni se držte pokud možno hřebenové linie, ale pokud je to nebezpečné, využijte bezpečnější terén pod hranou. Často je lepší mírný sestup pod hřeben, kde je více vegetace a lepší podloží, než riskovat pád po exponované hraně. Sledujte značení, ale nikdy mu nevěřte bezvýhradně. Značky pouze naznačují směr, ale neříkají nic o aktuálním stavu cesty. Po dešti nebo mrazu může být i lehce vypadající úsek kluzký jako led. V takovém případě neváhejte a nasaďte si nesmekavé návleky na boty, které výrazně zvýší vaši stabilitu.