5 chyb, kvůli kterým vám na túře dojde voda

Co konkrétně přidat, aby lékárnička nezklamala Kromě léků vsaďte na materiál pro ošetření puchýřů a podvrtnutí. Delší pochod bez správného ošetření může skončit i infekcí. Přibalte sterilní jehlu na propíchnutí puchýře, dezinfekci bez alkoholu (který štípe a zpomaluje hojení), a hlavně více vrstev náplastí na puchýře – ne jen jednu sadu. Na podvrtnutí kotníku, které je na nerovném terénu časté, pomůže elastické obinadlo a malý chladicí gel nebo sáček se studenou vodou, pokud není k dispozici led.

Plánuješ výšlap a předpověď slibuje déšť? Nemusíš hned měnit plány. Klíčem je přizpůsobit výběr trasy a výbavu. Místo hřebenovek s dalekými výhledy zvol lesní cesty a údolí, kde tě koruny stromů částečně ochrání. Vyhni se také skalním hřebenům a exponovaným místům, kde mokré kameny a kluzká hlína představují reálné nebezpečí. Bezpečnost je v dešti důležitější než výkon.

Rozdíl mezi odpočinkem a zbytečným vyčerpáním: jak řídit tempo Rytmus chůze rozhoduje o tom, zda túru dokončíte ve zdraví, nebo zda skončíte s vyčerpáním. Ideální je střídat padesát minut chůze s desetiminutovou pauzou, při které se najíte a napijete. Nepijte až ve chvíli, kdy máte žízeň – to už je pozdě, dehydratace přichází nenápadně. Typickou chybou začátečníků je rychlý start, kdy jdou první půlhodinu svižně, aby si pak na prudkém stoupání vybrali daň v podobě křečí nebo závratí. Dbejte na to, aby dech stačil na krátký hovor – pokud musíte mluvit přerývaně, zpomalte.

Výběr turistické obuvi se odvíjí především od toho, kudy se budete pohybovat. Jiné nároky klade suchá lesní cesta, jiné ostré skalní sutě a jiné celodenní pochod po blatě. Základní chybou bývá kupovat jeden univerzální model a spoléhat, že zvládne všechno. Přitom stačí rozlišit tři až čtyři kategorie terénu a podle nich zvolit výšku boty, tvrdost podrážky a konstrukci svršku.

Nakonec si uvědomte, že nejtěžším úsekem bývá klesání. Po hodinách výstupu klesá pozornost, svaly jsou unavené a klouby přestávají správně tlumit nárazy. Na prudkých svazích používejte kratší kroky a chůzi do „pluhu" na patách, abyste měli stabilitu. Hůlky si nastavte delší pro sestup a nikdy nechoďte po kamenitých polích v běhu, i když se zdá cesta jednoduchá. Bezpečný návrat do údolí je vždy úspěch – ať už jste zdolali vrchol, nebo se rozhodli otočit včas. Statistiky ukazují, že většina nehod se stává při sestupu, takže pohyb dolů berte s maximální pokorou.

Největší problém ale bývá absence léků na průjem a zvracení, které na túře rychle dehydratují organismus. Přibalte perorální rehydratační roztok (prodává se ve formě prášku) a léky na zastavení průjmu, ale počítejte s tím, že při infekci je někdy lepší nechat tělo se vyčistit. Důležité je také řešit prevenci – tablety na úpravu vody nebo dezinfekční kapky, pokud pijete z horských zdrojů. Bez nich riskujete střevní potíže, které mohou zkazit celou výpravu.

Pozor na typickou chybu – balení lékárničky na začátku sezony a pak její ponechání beze změn. Léky mají expiraci, náplasti ztrácejí lepivost a dezinfekce se může vydýchat. Před každým delším přechodem zkontrolujte obsah, doplňte chybějící položky a vyměňte prošlé přípravky. Také si lékárničku rozdělte na dvě části: malou do kapsy na každodenní drobnosti a větší do batohu pro případ vážnější události. Tím se vyhnete zdržování při hledání náplasti i panice, když budete potřebovat obvaz.

Bezpečnost na horské túře nezačíná prvním krokem na stezce, ale mnohem dříve – u mapy a předpovědi počasí. Zkušení horští vůdci opakují jednu zásadu: plán není svazující dokument, ale pojistka proti vlastnímu eufórii. Než vyrazíte, prostudujte si nejen délku a převýšení trasy, ale také varianty úniku, pokud se počasí zhorší. Vyhněte se běžné chybě, kdy si naplánujete trasu podle fotek z internetu, aniž byste zkontrolovali aktuální podmínky na hřebenech, kde může být sníh ještě v červnu.

Začněte tím, že si vytipujete oblast, kterou chcete projít. Pro každou oblast si otevřete alespoň dvě různé mapy – jednu tištěnou a jednu digitální. Důležité je porovnat nejen průběh značených tras, ale i to, jak mapa zachycuje terénní překážky. Na papírové mapě si všimněte, kde jsou vrstevnice husté – tam čekejte prudké stoupání. V digitální mapě si zapněte vrstevnice a podívejte se na profil trasy. Tím zjistíte, jestli je okruh reálný pro vaši kondici a kolik času si na něj máte rezervovat.

Druhým pilířem je výbava, kterou nosíte v batohu. Základní pravidlo zní: připravte se na nejhorší možné počasí, ne na to, které právě svítí z okna. Nezbytností je nepromokavá bunda a kalhoty, i když je ráno jasno, dále čelovka s náhradními bateriemi, protože se soumrak v horách blíží rychleji, než čekáte. Součástí výbavy by měl být i přístroj na signalizaci – nejlépe píšťalka na bundě, která funguje i za mokra. Mobilní telefon patří do vodotěsného obalu, ale nikdy nespoléhejte na jeho signál v údolích.