Když zvířecí kvásek přestane kynout: jak na to

Důležité je také naučit štěně, že dveře nejsou spojené s odchodem. Většina psů štěká, protože se bojí, že je majitel opouští. Když budete před každým odchodem dělat povyk (hlazení, rozloučení), jen tím stres zvýšíte. Naopak krátký povel „zůstaň" a odchod bez emocí naučí štěně, že dveře se zavírají a zase otevírají. Trénujte to nejdřív na pár sekund, pak na minutu a postupně prodlužujte. Pokaždé se vraťte a klidně si sedněte, jako by se nic nestalo. Tím štěně získá jistotu, že odchod není konec světa, a u dveří už nebude mít důvod k panice.

Častým omylem je také to, že lidé psa ignorují, když u dveří štěká, ale pak mu vynadají, když se odmlčí a přijde se jim pochlubit. Tím psa učíte, že ticho je důvod k trestu. Místo toho štěně okamžitě odměňte za to, že se od dveří odvrátí a přijde k vám. Tím podporujete žádoucí chování: návrat k vám a klidný postoj. Nejúčinnější je pamlsek za to, že štěně sedí u vaší nohy, zatímco vy otevíráte dveře, ale nezdravíte se s ním. Až po té, co návštěva vstoupí a vy se pozdravíte, můžete štěně pustit.

Práh vzrušení: kdy štěně přestává vnímat a co s tím Každé štěně má svůj práh vzrušení. To je okamžik, kdy už neposlouchá povely, nevidí pamlsek a reaguje pouze instinktivně. Pokud se váš pes dostane do tohoto stavu, všechny další pokusy o nápravu selžou. Proto je nutné pracovat pod tímto prahem. Přivolávejte si štěně v momentě, kdy je ještě schopné vás vnímat. Když vidíte, že se začíná napínat, uši jdou dopředu a dech se zrychluje, zavolejte ho k sobě a nechte ho v klidu sednout. Tím ho naučíte, že příchod návštěvy neznamená chaos, ale rutinu.

Nejprve naučte štěně, že zvonek nebo klepání neznamená poplach, ale příležitost k pozornosti. Začněte v naprostém tichu: sami zazvoňte na mobilu (nebo požádejte pomocníka), a okamžitě štěně odměňte za to, že zůstalo na místě. Postupně prodlužujte čas mezi zvukem a odměnou. Důležité je, abyste pamlsek dávali vždy ve chvíli, kdy má štěně všechny čtyři tlapky na zemi. Pokud vyskočí, odměnu schovejte a otočte se zády. Tím mu vysvětlíte, že klidné chování otevírá dveře k odměně, zatímco skákání ji naopak oddaluje.

Hlídejte také konzistenci. Správně nakrmený kvásek by měl být nadýchaný, s jemnou vůní po jogurtu a kvasnicích. Pokud začne zapáchat po acetonu nebo hnědne, je přelitý a zvířeti ho raději nedávejte. Naopak suchý, tvrdý kvásek ztrácí živé kultury a jeho účinek je minimální. Sledujte reakci zvířete – nadýmání, průjem nebo nechutenství značí, že dávkování je příliš vysoké, nebo že kvásek není pro dané zvíře vhodný.

Typickou chybou je spoléhat se jen na suché granule. Mnoho majitelů si myslí, že granule zuby čistí, ale ve skutečnosti se při kousání rozpadají dřív, než by mohly plak odstranit. Podobně nefungují ani tvrdé kosti – ty často způsobují tříštivé zlomeniny zubů. Pravidelné prohlídky u veterináře jsou nezbytné: minimálně jednou ročně by měl zkontrolovat stav chrupu a v případě potřeby doporučit profesionální čištění. To se provádí v narkóze, takže je bezbolestné a šetrné. Pokud se problému věnujete včas, většina zvířat si udrží zdravé zuby až do vysokého věku.

Když štěně u dveří štěká, skáče a drbe, většina chovatelů sáhne po pamlsku nebo po přísném zákazu. Obojí je ale kontraproduktivní. Pamlsek štěněti řekne, že za projev vzteku dostane odměnu, a křik mu zase připadá jako hra. Základní chyba spočívá v tom, že se snažíte psa utišit až v okamžiku, kdy už je rozrušený. Prevence začíná mnohem dřív, klidně půl hodiny předtím, než někdo zazvoní.

Častou chybou je, že majitelé psa nechají pobíhat a čekají, jestli otok sám splaskne. To je v případě tlamy hazard. Otok uvnitř hrdla nemusí být zvenku vidět, a pes může vypadat relativně v klidu, zatímco se mu zužuje průdušnice. Dalším typickým omylem je podání mléka nebo oleje – tyto tekutiny nejenže nezmírní reakci, ale mohou psovi ztížit polykání a zvýšit riziko vdechnutí. V žádném případě nepodávejte psovi žádné lidské léky proti bolesti, jako je ibuprofen nebo paracetamol – ty jsou pro psy toxické.

Běžnou chybou je, že majitelé psa pouštějí ke dveřím pokaždé, když někdo přijde. Tím se štěně učí, že dveře jsou nejzajímavější místo v domě. Mnohem lepší je zřídit mu odpočinkové místo kousek od dveří, ale ne přímo u nich. Může to být pelíšek v rohu předsíně nebo deka za rohem. Před příchodem návštěvy štěně na toto místo pošlete, a teprve když je v klidu, otevřete dveře. Pokud se z místa zvedne, dveře okamžitě zavřete a nechte ho vrátit se zpět. Celý proces opakujte, dokud štěně samo nepochopí, že dveře se otevírají jen tehdy, když je na svém místě.