Hoření dřeva: Proč plamen žloutne a kdy vzniká dřevoplyn
Základem je připravit si roztok z bílého octa a teplé vody v poměru 1:1. Nepoužívejte ocet neředěný, při vyšší koncentraci může poškodit těsnění u kamen a zanechat na skle bílé mapy. Roztok nalijte do rozprašovače a naneste na vychladlé sklo. Nikdy nečistěte horké sklo, a ocet se na rozpáleném povrchu odpaří dřív, než stačí působit. Nechte roztok působit dvě až tři minuty, aby se saze uvolnily.
Pokud jsou saze opravdu silné, opakujte postup dvakrát. Poprvé odstraňte hrubou vrstvu, podruhé dočistěte zbytky. Na zaschlé saze nepoužívejte ostré škrabky ani drátěnku, sklo se poškrábe a příště se na něj nečistoty chytají ještě víc. Místo toho sáhněte po staré novinové stránce – papír je jemný a dobře saje. Po octovém čištění sklo přeleštěte suchým hadříkem z mikrovlákna, abyste odstranili případné zbytky vlhkosti.
Když hodíte poleno do kamen, nezačne hořet samo od sebe. Nejprve musíte dodat teplo, které z dřeva uvolní těkavé látky. Tyto plyny – hlavně oxid uhelnatý, metan a vodík – se mísí se vzduchem a teprve jejich oxidace vytváří viditelný plamen. Samotné dřevo v pevném stavu se téměř nespaluje. Pokud pozorujete žhnoucí uhlík, jde o reakci uhlíku s kyslíkem na povrchu, která probíhá bez plamene a při nižší teplotě.
Při podpalu nepoužívejte papír s barevným potiskem nebo lepenku s lepidly. Tyto materiály vytvářejí saze, které zanášejí výměník a snižují účinnost. Vhodný je suchý třísky, kůra z břízy nebo ekologické podpalovače bez chemických přísad. Rozpalte oheň odshora, tedy položte menší kousky na větší polena a zapalte vrchní vrstvu. Tím docílíte plynulého hoření shora dolů, při kterém se plyny stačí dokonale spálit. Tento postup je šetrnější ke sklu u kamen a produkuje méně kouře.
Prvním a nejčastějším signálem je zápach, který se line z kamen nebo krbu, i když zrovna netopíte. Pokud cítíte zatuchlý, dehtový odér, znamená to, že v komíně ulpěly saze a kreozot. Ten se tvoří při nedokonalém spalování vlhkého dřeva a ve spojení s vlhkostí vytváří lepkavou vrstvu, která se postupně hromadí. Můžete si toho všimnout i na tmavých šmouhách kolem dvířek nebo na stěně u komína. Dalším jasným ukazatelem je špatný tah – oheň se špatně rozhořívá, plamen je mdlý a kouř se vrací zpět do místnosti.
Na co si dát pozor při zabudování a obsluze Samotná instalace je stavební záležitost. Vložka musí být postavena na vlastní základ, ne na podlahu, a musí být dilatována od obvodových stěn. Nejčastější chybou je zanedbání vzduchových mezer – bez správného odvětrávání se přehřívá okolní konstrukce a hrozí praskliny. Při obsluze si pohlídejte dávkování paliva. Akumulační vložka nefunguje na principu „přikládám a spálím", ale na principu krátkého, naplno rozhořeného žáru. Ideální je přikládat menší dávky, které rychle vyhoří do žhavého uhlí, a pak nechat teplo uvolňovat. Pokud budete přikládat velké kusy dřeva na dlouhé hoření, akumulace se nedostaví a teplo bude unikat komínem.
Kdo si myslí, že akumulační vložka ušetří práci, je na omylu. Vyžaduje disciplínu v topném režimu. Musíte přikládat v intervalech, které odpovídají akumulačnímu cyklu, a to i když je vám teplo. Pokud byste přikládali jen když mrzne, nevyužijete tepelnou hmotu. Na druhou stranu, pokud správně zatopíte jen jednou denně, v místnosti držíte stabilní teplotu bez výkyvů, což oceníte především v noci.
Nakonec si dejte pozor na těsnění a kovové části kolem skla. Ocet je kyselý, takže pokud roztok stéká na těsnění, rychle ho otřete čistým vlhkým hadříkem. Pravidelné čištění jednou za týden udrží sklo průzračné a saze nebudou mít šanci se zapéct. Pokud se vám přesto stane, že po zaschnutí zůstanou na skle šmouhy, znamená to, že jste použili příliš mnoho octa nebo jste sklo neutřeli do sucha. V takovém případě stačí sklo otřít hadříkem namočeným v čisté vodě a pak vyleštit.
Když se z komína valí hustý bílý nebo šedý kouř, nejde jen o estetický problém. Je to přímá zpráva, že palivo nehoří správně a do ovzduší unikají látky, které by se měly spálit uvnitř kamen. Častou příčinou bývá vlhké dřevo. Čerstvě pokácené nebo špatně skladované palivo obsahuje vodu, která se musí nejprve odpařit. Tento proces spotřebuje teplo, sníží teplotu v topeništi a místo plamene vzniká doutnání a kouř. Řešení je jednoduché: připravte si zásobu dřeva alespoň dva roky předem, nechte ho prosychat pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu a do kamen dávejte jen kusy s vlhkostí pod dvacet procent.
Nezanedbávejte ani kvalitu samotných kamen. Zanesený popelník nebo spalovací komora trápí i jinak bezproblémové zařízení. Pravidelně odstraňujte popel, kontrolujte stav těsnění dvířek a případně je vyměňte. Pokud máte starší typ kamen, zvažte, zda jejich konstrukce dokáže dosáhnout dostatečné teploty pro čisté spalování. Moderní modely mají sekundární přívod vzduchu, který dokonale spálí i těkavé látky. To je rozdíl mezi kouřem, který obtěžuje sousedy, a skoro neviditelným proudem horkého vzduchu.