Demontáž botníku, která končí poškrábanými dveřmi

Začněte tím jednodušším: vyjmutí šuplíku. U většiny moderních komod stačí šuplík vytáhnout až na doraz a pak ho mírně nadzvednout. V zadní části narazíte na vodicí lišty – buď jsou kovové s pojistkou, nebo plastové s výstupkem. Pokud vidíte páčku nebo západku, stiskněte ji a šuplík táhněte směrem k sobě. U starších kusů s dřevěnými lištami nebývá žádná pojistka, takže šuplík jednoduše nadzvednete přední hranou a vytáhnete. Pozor na obsah: těžké šuplíky vám mohou při vyjímání spadnout na nohu, proto je raději nejprve částečně vyprázdněte.

Na závěr si vždy zkontrolujte dva body: stabilitu nástroje a volný prostor kolem něj. Pokud se piano při zatlačení kýve, musíte utáhnout popruhy nebo změnit polohu. Nebalte k němu žádné ostré předměty, ani klíče, ani stojan na noty. Po přepravě nechte piano nejméně dvě hodiny aklimatizovat v cílové místnosti, teprve poté ho zapojte nebo začněte ladit. Tím předejdete kondenzaci vlhkosti a tepelnému šoku, který je častou příčinou prasklých zvukových desek. Správná manipulace není otázkou rychlosti, ale předvídavosti.

Poškrábaný stůl, odřená skříň nebo vrypy na dveřích od kování dokážou zkazit dojem z celé místnosti. Nejde jen o estetiku – drobné rýhy narušují povrchovou úpravu, takže se do dřeva nebo lamina snáze dostane vlhkost. Než začnete řešit následky, je jednodušší poškrábání předcházet. K tomu slouží tři základní pomůcky: ochranné fólie, látkové deky a kartonové rohy. Každá má jiné použití, ale pokud je zkombinujete, pokryjete většinu rizikových situací v domácnosti.

Při nakládání do auta mějte na paměti, že botník není jen hromada dřeva. Jednotlivé balíky pokládejte naplocho, ne na hranu. Pokud cestujete s jiným nábytkem, oddělte botník měkkou dekou nebo kartonem, aby se do sebe navzájem nezaryly. Až dorazíte na místo, nechte dílce nejdříve dvě hodiny aklimatizovat v místnosti, kde budou stát. Prudká změna teploty a vlhkosti způsobí, že se dřevo mírně roztáhne nebo naopak srazí. Když budete montovat hned, panty a spojovací šrouby nebudou sedět, jak mají.

Deky jsou vhodné na místa, kde se předměty pohybují nebo kde hrozí nárazy – na židle, lavice, ale i na podlahu při stěhování. Na rozdíl od fólie deku snadno sundáte a vyperete, takže se hodí do domácností s dětmi nebo zvířaty. Pokládejte ji tak, aby zakrývala celou plochu, nejen střed. Častá chyba je použití deky s hrubým vzorem, který se do dřeva otiskne – vybírejte raději hladkou flanelovou nebo bavlněnou látku. Pokud deku používáte na židli, zajistěte ji gumičkou nebo tkanicí, aby nesjížděla při každém usednutí.

Začněte tím, že botník kompletně vyprázdníte a vysajete. Prach a drobné kamínky v kolejničkách nebo na spojích způsobí při manipulaci nečekané škrábance. Poté odstraňte všechny police a zásuvky, pokud to konstrukce umožňuje. U modelů s výsuvnými mechanismy si předem vyfoťte, jak jsou připevněné – později se vám to hodí při zpětné montáži. Šrouby a drobné součástky ukládejte do označených sáčků a připevněte je lepicí páskou přímo k odpovídajícímu dílu. Tím se vyhnete situaci, kdy ve stěhovacím voze hledáte deset malých vrutů, které vypadly z igelitky.

Klasickou chybou je sundávat si popruhy z ruky při každém odpočinku. Když nábytek postavíte, popruhy zůstanou napnuté. Pokud je ale povolíte a necháte je viset, při dalším zvedání se vám zamotají pod nohy a riskujete pád. Správně je to tak, že si popruhy nasadíte a už je nesundáváte, dokud není nábytek na místě. Mezi jednotlivými úseky si jen dřepněte a popruhy nechte, ať zůstanou na vnitřní straně lokte. Tím je máte neustále připravené a nemusíte se ohýbat pro ně k zemi. To oceníte hlavně při stěhování do schodů.

Zajistěte piano popruhy nebo lany, která ukotvíte k úchytům ve vozidle. Popruh by měl procházet přes co největší plochu nástroje, ne jen kolem jedné nohy. Utáhněte ho tak, aby se piano nemohlo posunout ani o centimetr, ale zároveň ho nepřetáhněte přes sílu, která by mohla deformovat dřevo. Mezi piano a popruh vždy vložte hadr nebo karton, abyste zabránili odření laku. Typickou chybou je ponechání piana volně na sedačce s tím, že ho přidržíte rukou. Při prudkém brzdění se pětisetkilový nástroj stane neovladatelným projektilem.

Po každé demontáži si udělejte fotky nebo náčrtky jednotlivých kroků. Než začnete komodu znovu skládat, zkontrolujte, zda nejsou poškozené vodicí lišty nebo závity pro vruty. Pokud narazíte na vytržený vrut, nelepte ho zpět jen lepidlem – použijte dřevěné kolíčky nebo epoxidovou hmotu, ale to už je téma na jiný článek. Nejdůležitější je, abyste si byli jistí, že komoda po demontáži a manipulaci bude stabilní. Jinak hrozí, že se šuplíky samovolně vysunou a komoda spadne.