6 bodů, bez kterých se do divočiny nevydáš

Při prvních pokusech o vyšší stupeň (např. přechod z 5. na 6. třídu) si všimnete, že se mění charakter chytů – jsou menší, často jen pro dva prsty, a nohy musí pracovat mnohem přesněji. Typická chyba: lezec se soustředí jen na ruce a zapomíná na práci nohou. Přitom právě nohy nesou většinu váhy. Zkuste si před výstupem prohlédnout cestu zespodu a naplánovat si, kde budete mít nohy – to vám ušetří spoustu sil. Pokud nemůžete najít nohu, raději sestupte a zkuste jinou variantu, než se zbytečně vytahovat za ruce.

Když už slaníte, pohybujte se plynule a vyhněte se skokům. Skákání na laně způsobuje rázy, které zatěžují nejen brzdu, ale i jistící bod. Pokud potřebujete sestoupit rychleji, přidávejte tlak jen mírně. Naopak, když se potřebujete zastavit, ubírejte tlak postupně. Trénujte nejprve na krátkých úsecích s měkkým dopadem, abyste si osvojili cit pro brzdu.

Přistání je nejvíc stresující fází pro začátečníky. Instruktor řídí padák, vy jen držíte nohy pokrčené a vyčnívající před sebe. Říká se tomu „přistávací pozice". Když se blížíte k zemi, musíte nohy držet u sebe a zvednout je. Častou chybou je zkoprnět a nechat nohy viset dolů – pak hrozí tvrdší doskok. Instruktor vám dá povel, kdy je správný čas, ale vy se musíte soustředit na to, abyste se nepropadli do sedu před dopadem.

Nezapomeňte, že nouzové brzdění se od běžného liší hlavně důvodem – obvykle ho potřebujete při nečekané překážce, silném úložné prostory v malém bytěětru nebo špatném doskoku. Proto při nácviku simulujte i situace, kdy musíte zareagovat na povel nebo na neočekávaný pohyb jiné osoby v cílové zóně. Prodlužte si reakční čas tím, že necháte někoho, aby vám dával náhodné signály, na které budete reagovat. Tím si osvojíte nejen techniku, ale i rozhodování pod tlakem.

Čtvrtý bod se týká komunikace a plánu B. Někdo musí vědět, kam jdeš a kdy se vrátíš, a ne jen na Facebooku. Dej vědět někomu blízkému přesnou trasu a časový rámec a domluv se, co udělá, když se neozveš. Vezmi si nabitý telefon, powerbanku a případně papírovou mapu, protože v horách signál často není. Zkopíruj si důležitá čísla na papír a podložku, ať nemusíš hledat v mobilu, když je nejhůř. Chyba, kterou dělají všichni: spoléhají jen na moderní technologie.

Zásadní je také komunikace s jističem. Než začnete slaňovat, domluvte si signály: „slaním", „povol", „zajisti". Nikdy neslaňujte, dokud nedostanete jasné potvrzení, že je lano na druhé straně správně připravené. Častou chybou je, že si lidé myslí, že když brzdu drží, nemusí se ohlížet dolů. Přitom kontrola konce lana a volného prostoru pod sebou je naprosto zásadní.

Nouzové brzdění na zipline se neobejde bez přesného načasování. V cílové zóně je klíčové stisknout brzdu dřív, než se tělo dostane barvy stěn do obýváku kontaktu s dorazem, http://Idrinkandibreakthings.com/index.php/5_zásad,_jak_délka_lana_a_počet_karabin_mění_jištění_ferraty ale ne tak brzy, aby lanovka zastavila ještě před přistávací plochou. Nejdřív si na kratším úseku lana vyzkoušejte samotný úchop – ruka, která drží brzdový blok, musí zůstat stále u těla, ne natažená před sebou. Loket držte mírně pokrčený a prsty obemkněte lano tak, aby tlak šel přes dlaň a zápěstí, ne přes konečky prstů.

Kontroluj výbavu, ne jen batoh Druhý bod se týká výbavy, ale nejen té drahé. Vezmi si jen to, co opravdu použiješ, a vše si vyzkoušej před cestou. Nové boty nebo nevyzkoušený úvazek nech doma, protože v terénu tě čeká jiný pocit než na zahradě. Zkontroluj, jestli je vše funkční: karabiny, lana, čelovka, náhradní baterky, píšťalka, nůž. Ujisti se, že máš i něco do nepohody, třeba pláštěnku, i když je předpověď slunečná. Nejčastější chyba je spoléhat na to, že „se něco přežije".

Při nácviku vždy dbejte na to, aby byl pod cílovou zónou dostatek místa pro odraz. Pokud brzdíte až u samotného dorazu, hrozí, že se nohama zachytíte o plošinu nebo o zem. Proto se před každým pokusem postavte do mírného podřepu, chodidla na šířku ramen, a připravte se na to, že po zastavení budete muset udělat krok vpřed. Jakmile se lano zastaví, okamžitě uvolněte brzdu, jinak byste mohli poškodit lano nebo kladku. Po každém brzdění zkontrolujte, zda brzdový materiál není přehřátý nebo opotřebovaný – pokud je cítit spáleninou, okamžitě to ohlaste obsluze.

Tandemový seskok padákem je pro většinu lidí prvním a často jediným kontaktem s volným pádem. Není to sport, který by vyžadoval měsíce tréninku, ale přesto má svá jasná pravidla. Než se rozhodnete, je důležité vědět, co vás čeká na zemi i ve vzduchu, a hlavně jak se na seskok správně připravit.

Než začnete plánovat první výstup na skále, naučte se číst čísla a písmena, která najdete v popisu cest. Stupeň obtížnosti není jen suchá informace – je to řeč, kterou vám lezecká komunita sděluje, co vás čeká. Nejčastěji se setkáte s francouzskou stupnicí, kde se pohybujete od 4. třídy (lehké, kolmé cesty s dobrými chyty) až po 9. třídu (extrémně převislé a technicky náročné výstupy). Čím vyšší číslo, tím větší síla, technika i hlava jsou potřeba.

In case you adored this informative article as well as you desire to get details regarding Http://goerli-Parkrat.De generously stop by the website.