Než začnete obkládat koupelnu, utěsněte sádrokarton

Sádrokarton v koupelně je praktickým řešením, jak rychle vytvořit rovné stěny a zajímavé tvary, ale má jednu zásadní slabinu – nasákavost. Pokud ho necháte bez povrchové úpravy a navíc ho vystavíte přímému působení vody, začne se během krátké doby deformovat, ztratí pevnost a stane se živnou půdou pro plísně. Přitom stačí dodržet několik zásad, které vám ušetří nákladné opravy i zdravotní komplikace.

Poslední rada: nikdy neřežte sádrokarton na koleně nebo na hraně trámu. Deska musí ležet na rovné podložce, jinak při zlomení praskne v místě, kde nemá. A pokud si nejste jistí, udělejte si zkoušku na odřezku, abyste si ověřili, jak se deska chová. Řezání sádrokartonu je dovednost, kterou zvládne každý, ale jen ten, kdo respektuje materiál a používá správné nářadí, se vyhne zbytečnému odpadu a nepovedeným kusům.

Pro vyztužení větších otvorů použijte dřevěné lišty nebo kovové profily, které připevníte z vnitřní strany desky. Lišty uchytíte pomocí vrutů do sádrokartonu, a to tak, aby přesahovaly okraj vyříznutého otvoru alespoň o několik centimetrů na každé straně. Následně vložte nový kus sádrokartonu a přišroubujte jej k lištám. Hlava vrutů by měla být mírně zapuštěná pod povrch desky, abyste je později snadno přetmeli. Vyhněte se časté chybě, kterou je použití příliš velkého množství tmelu najednou – při schnutí by popraskal.

Hydroizolace sadrokartonu není složitá, ale vyžaduje pořádek a trpělivost. Investujte čas do přípravy povrchu a správného provedení detailů, protože kvalitní izolace vám ušetří náklady na opravy, které vznikají při jejím podcenění. Vlhká koupelna vydrží bez problémů dlouhá léta, pokud jí dáte spolehlivou vodní bariéru.

Nejvíc času ale zabere tmelení a broušení. Po našroubování všech desek musíte přelepit spoje páskou a zatmelit. První vrstva tmele se nechá schnout šest až dvanáct hodin. Pak přijde druhá vrstva, opět schnutí, a nakonec broušení. U stropu je to nepříjemné a pomalé, počítejte dvě až tři hodiny na jednu místnost. Pokud spěcháte a natřete tmel na ještě vlhký podklad, objeví se po malbě praskliny. To je nejčastější důvod, proč se reklamují čerstvě hotové byty.

Nejdřív laťování, pak desky, a až poté tmelení Standardní postup začíná montáží nosného roštu. U stěn se používají profily ve vzdálenosti čtyřicet až šedesát centimetrů, u stropu stačí šedesát. Každý profil musí být ve vodorovné i svislé rovině – to si ověříte vodováhou. Častá chyba je přeskočit kotvení do nosné konstrukce a spoléhat na pěnu nebo lepidlo. Výsledek je vrzající a vlnitá stěna, kterou musíte předělávat. Na upevnění jednoho profilu počítejte pět až deset minut, v bytě jich bývá třicet až padesát. To je půl dne jen pro rošty.

Při broušení myslete na to, že cílem není odstranit všechen tmel, ale vyrovnat přechod mezi deskou a tmelem. Ideálně brouste krouživými pohyby a postupujte od středu spoje k okrajům. Často se chybuje v tom, že se začne brousit ihned po zatmelení, což vede ke zvlnění povrchu. Správně připravený tmel se brousí lehce a nezanechává na papíře vlhké šmouhy. Pokud je tmel připraven, nemusíte tlačit — stačí jemně přejíždět a nechat brusný papír pracovat.

Co se týče cen, nůž s kvalitní čepelí seženete rekonstrukce koupelny krok za krokem přijatelné peníze, ale nevyplatí se kupovat nejlevnější. Levné nože mají tenké čepele, které se ohýbají a rychle tupnou. Řezačka na sádrokarton je o něco dražší, ale pokud ji použijete jen párkrát, nevyplatí se. Pro běžné domácí práce stačí nůž, pravítko a hoblovka, které dohromady tvoří základní výbavu. Nezapomeňte také na ochranné brýle, protože při řezání létají drobné úlomky, a na rukavice, abyste se nepořezali o ostré hrany. Pokud budete řezat hodně desek, pořiďte si i elektrickou řezačku, která práci urychlí, ale to už je investice pro profíky.

Díra v sádrokartonu dokáže potrápit každého, kdo se pustí do domácích oprav. Ať už vznikla při stěhování nábytku, neopatrným zacházením s kladivem nebo následkem vlhkosti, není nutné hned volat odborníka. S trpělivosti a běžně dostupnými materiály ji zvládnete opravit sami, a to za zlomek ceny, kterou by si řemeslník účtoval. Klíčem k úspěchu je správná příprava podkladu a použití vhodné výztuže, která zabrání vzniku prasklin v budoucnu.

Základem je použití speciálního vodovzdorného sádrokartonu, který se pozná podle zelené barvy. Ten je sice odolnější proti vlhkosti než klasický bílý, ale ani on není stoprocentně nepropustný. Hydroizolační vrstva je nutná především v místech, kde na stěnu pravidelně dopadá voda – sprchový kout, prostor kolem vany, umyvadlo. Nejde o luxus, ale o stavební nutnost, která se vyplácí. Bez ní se vlhkost dostane do sádrokartonové desky a během pár měsíců se projeví jako tmavé skvrny a olupující se barva.