5 signálů, že je čas na druhé dítě

Když se první pokusy podaří, nezačínejte s velkým oslavováním ani odměnami. Poděkujte klidně a věcně. Dítě by mělo vnímat, že čůrání na nočník je normální součást života, ne něco výjimečného. Častou chybou je přechválit úspěch a pak dítě znejistí, když se mu něco nepovede. Stejně tak se vyhněte trestům nebo zklamaným výrazům – tím se dítě jen vystresuje a začne se nočníku vyhýbat.

Častou chybou je zapomenout na obuv. Jedny tenisky na běžné nošení, jedny pevné boty na výlety a jedny sandály nebo crocsy na večer – to je minimum pro pobyt delší než týden. Boty by měly být už nošené, ne nové, aby je dítě nemělo otlačené. Stejně důležitá je i vrstvená pokrývka – spacák s komfortní teplotou alespoň na deset stupňů, ale v létě klidně i lehčí, protože v noci může být chladno. Přibalte karimatku, i když tábor píše, že je zajištěna, a to hlavně pokud se spí v podsadě.

Dalším krokem je společné plánování větších nákupů. Pokud si dítě přeje dražší hračku nebo sportovní vybavení, neznamená to, že mu ji musíte koupit. Můžete mu nabídnout, že si na část našetří z kapesného. Podporujte ho v tom, aby si vytvořilo jednoduchý seznam toho, co chce, a aby si na to postupně odkládalo. Tím se naučí odložit okamžitou touhu a zjistí, že čekání může být užitečné. Naučte ho také porovnávat ceny v různých obchodech, ale bez zbytečného stresu z nakupování.

Nakonec je důležité o penězích mluvit přirozeně, ne jako o tabu. Dítě by mělo vědět, že peníze nejsou všechno, ale že s nimi musí umět hospodařit. Ukažte mu, jak funguje sporení, a pokud je to možné, otevřete mu dětský účet. Vysvětlete, že peníze na účtu se mohou zhodnocovat, ale také že je třeba dávat pozor na to, jak se s nimi zachází. Nechte ho občas zaplatit v obchodě drobnou částkou, ať si osahá, jak peníze fungují. To vše dohromady vytvoří základ, který dítěti vydrží celý život, a vy se vyhnete tomu, aby se z něj stal bezhlavý utrácející dospělý.

Pátým signálem je věkový rozdíl mezi sourozenci. Neexistuje univerzální ideál, ale dvou až tříletý odstup bývá praktický: první dítě už je samostatnější, ale ještě si na sourozence zvykne snáz než ve věku pěti let. Pokud čekáte déle, připravte se na to, že si starší dítě může připadat odstrčené. Naopak u rychlého odstupu pod dvěma roky budete mít dvě děti v plenkách, což je náročné na energii. Zvažte, co je pro vás udržitelné, ne co je „správné".

Pozor na dvojí metr. Pokud máte pravidlo „u stolu se nekřičí", ale vy sami zvýšíte hlas, když se něco rozsype, dítě to vnímá jako nespravedlnost. Pozitivní výchova vyžaduje, abyste byli vzorem. To neznamená být dokonalí, ale umět přiznat chybu: „Omlouvám se, že jsem teď křičel. Byl jsem unavený, ale příště to zkusím lépe." Taková věta naučí dítě víc než celá přednáška.

Začněte pozvolna, ideálně v období, kdy nemáte stresující program a můžete být doma. Nočník umístěte na dostupné místo, nejlépe tam, kde se dítě často zdržuje. Nejprve ho nechte, ať si na něj sedne oblečené, zkoumá ho, zvyká si na jeho tvar. Až když je mu to příjemné, zkuste ho nechat sedět bez pleny, ale bez očekávání, že se hned vyčůrá. Cílem je vytvořit pozitivní asociaci, ne tlak na výkon.

Začněte tím, že si ujasníte vlastní pravidla. Nemusíte mít deset bodů, stačí tři až čtyři zásadní věci, na kterých trváte — třeba bezpečnost, respekt k ostatním a dokončení započaté činnosti. Dítě pak nemusí hádat, co se smí a co ne. Když pravidlo poruší, nehledejte vinu, ale situaci pojmenujte: „Vidím, že házíš míčem po stěně, a víš, že to není povolené." Tím dítě učíte přebírat odpovědnost, aniž by se cítilo napadené.

Poslední aktivita je přírodní mandala. Při procházce nasbírejte listy, kamínky a květy. Doma je pak srovnejte do kruhu na tvrdý papír. Není potřeba žádné lepidlo – jen skládat a přeskupovat. Zde platí: nevyžadujte symetrii. Dítě se učí prostorovému vnímání a barvám. Pokud máte balkon nebo zahradu, můžete mandalu vytvořit přímo na zemi. Chyba: chtít po dítěti, aby výsledek vypadal „hezky" – pak ho to přestane bavit.

Proč se obrazovka nevyplácí a co dělat místo ní Nejprve si uvědomte, že obrazovka je pohodlná, ale dítě uspává spíš než rozvíjí. Místo ní zkuste krabici s pokladem – naplňte ji starými klíči, knoflíky, korkovými zátkami a suchými těstovinami. Dítě samo vymyslí příběhy, třídí, staví. Důležité je, abyste mu do toho nezasahovali, ale jen občas nabídli nový předmět. Typická chyba: hned začít vysvětlovat, jak se to „správně" používá. Nechte ho objevovat.