Chyba, která ohrožuje slaňování bez lana na ferratách

Před nákupem si proto vždy položte otázku: co budete s lanem dělat v 95 procentech případů? Pokud lezete na stěně a občas na pískovci, kupujte dynamické lano o průměru 9,4 až 10,2 milimetru – kompromis mezi hmotností a životností. Pokud stavíte kotvy, slaňujete nebo pracujete ve výšce, statické lano o průměru 10,5 až 11 milimetrů je správná volba. Nikdy nekupujte jedno lano na všechno. To je druhý častý omyl: mít jediné lano, které „stačí na všechno". Výsledek je vždy kompromis, který vás v kritické situaci zradí.

Dalším problémem bývá používání karabin s přímým zámkem místo zámku s pojistkou. Na ferratách se pohybujete v prostředí s vibracemi a otřesy, které mohou otevřít obyčejný zámek. Vždy používejte karabiny s automatickou pojistkou nebo s pojistkou proti samovolnému otevření. Před výstupem zkontrolujte, zda máte karabiny vhodné pro ferratové sety – ne všechny modely jsou určeny pro dynamické zatížení.

Pokud jste začátečník, nebojte se kombinovat suché lezení s klasickým lezením po chytech. Na suchých stěnách se naučíte lépe číst terén a vnímat každý centimetr stěny. Po měsíci pravidelného tréninku zjistíte, že se vám zlepšila nejen technika nohou, ale i celková lezecká jistota. Klíčem je trpělivost – suché lezení vás odmění až tehdy, když přestanete bojovat s gravitací a začnete s ní spolupracovat.

Nezapomeňte, že první pomoc není o hrdinství, ale o správném postupu. Naučte se základy předem, protože v krizové situaci nemáte čas číst manuál. Každá minuta, kterou strávíte přípravou, se vám vrátí v klidu a schopnosti jednat. Až budete příště na túře, věnujte pět minut tomu, abyste si zopakovali postup při úrazu. Nevíte, kdy se vám bude hodit.

Dalším častým omylem je přeskočit zahřátí. Studené svaly a šlachy jsou náchylnější k výronům, proto věnujte pět minut rozcvičce – kroužení kotníky, protažení lýtek a zápěstí. Stejně důležité je i zchlazení po tréninku. Po suchém lezení si lehněte na záda, zvedněte nohy do výšky a chvíli s nimi třeste, aby se odplavily odpadní látky. Tento jednoduchý cvik vám pomůže rychleji regenerovat a předejít takzvané „mrtvé ruce".

Poslední, ale velmi důležitou chybou je zanedbání kontroly uzlu a karabiny. Před každým slaňováním si zkontrolujte, že je uzel správně uvázaný a karabina dotažená. Mnoho lidí se spolehne na to, že to udělali minule, a přestanou kontrolovat. To je velký omyl – lano se může během cesty poškodit, karabina povolit nebo uzel utáhnout jinak. Věnujte kontrole vždy alespoň třicet vteřin, a pokud máte pochybnosti, raději celý systém rozvažte a složte znovu. Vaše bezpečnost závisí na detailech, ne na odhadu.

Jak poznáte, které lano patří do vaší výbavy? Statické lano se pod zátěží téměř neroztahuje. Proto se používá tam, kde potřebujete pevný bod a minimální průtažnost: slaňování, jištění na ferratách, práce ve výšce, budování kotvišť nebo záchranářské techniky. Pokud byste s ním lezli na skalách a spadli, energie pádu se přenese přímo do těla a do jistícího bodu. Výsledek? Přetížené švy, poškozené skoby a v lepším případě pořádný šok. Typická chyba začátečníků je použít statické lano na prvovýstup nebo i na top rope, protože „se to přece prodává jako lezecké". Nenechte se zmást označením.

Slaňování je jednou z nejbezpečnějších lezeckých činností, ale jen tehdy, když se vyvarujete pár typických chyb. Většina nehod se nestane kvůli selhání materiálu, ale kvůli špatné technice nebo nedostatku pozornosti. Pojďme se podívat na pět nejčastějších pochybení a hlavně na to, jak je rychle napravit, než bude pozdě.

První chybou je nesprávné vedení lana v jistítku. Mnoho lezců si plete, kterým směrem má lano procházet brzdou, a v rozhodující chvíli pak nemohou lano zablokovat. Než vyrazíte na cestu, vždy si ověřte, že je lano v jistítku správně – návod najdete přímo na výrobku. Pokud si nejste jistí, nechte si poradit od zkušenějšího parťáka a vyzkoušejte zablokování lana ještě na zemi. Jakmile visíte ve stěně, je pozdě na experimenty.

Další častou chybou je příliš rychlé pouštění lana bez ohledu na rychlost sestupu. Mnoho začátečníků se bojí, že se lano zasekne, a tak ho pouští po kusech. Výsledkem je trhavý pohyb, který zatěžuje jistítko i sebedůvěru. Správný postup je plynulé a pomalé pouštění lana – představte si, že chcete, aby se lano pohybovalo stejnou rychlostí, jako když vy sami jdete po schodech. A hlavně: nikdy nepouštějte obě ruce z lana, i když se cítíte bezpečně.

Prvním krokem je zvládnout tzv. tření paty a vnitřní hrany boty. Postavte se čelem ke stěně, nohy rozkročte na šířku ramen a zkuste se patami zapřít o stěnu tak, aby vaše váha šla kolmo dolů. Pokud cítíte, že boty kloužou, znamená to, že máte nohy příliš našikmo. Správný postoj vyžaduje, abyste měli kotníky v ose s koleny a boky. Jakmile najdete stabilní polohu, zkuste pomalu zvednout jednu ruku a natáhnout se do strany, ale nezapomeňte, že pohyb vychází z nohou, ne z ramen.