Co se stane, když začnete kočce vařit doma

Praktická rada: vařte vždy ve větší dávce a porce zmrazte. Ideální velikost porce je asi 3–4 % hmotnosti dospělé kočky denně, rozdělené do dvou jídel. Před podáváním nechte krmivo ohřát na pokojovou teplotu – studené jídlo z lednice kočky odmítají a může jim způsobit žaludeční potíže. Pokud kočka odmítá domácí stravu, nevynucujte si to hladem. Zkuste změnit konzistenci, přidat trochu rybího tuku pro chuť nebo konzultujte recepturu s veterinárním nutričním specialistou.

Pravidelná prevence spočívá především v pozorování a vhodné hygieně. Kočkám s ušima klopenýma dolů, jako jsou britské kočky nebo skotské záhyby, hrozí vyšší riziko zanesení uší, proto jim věnujte kontrolu častěji. Naopak kočkám s normálně vztyčenýma ušima stačí ojedinělý pohled. Pokud se naučíte rozpoznat signály, které kočka vysílá, ušetříte si časté návštěvy veterináře a hlavně nepříjemnosti spojené se zbytečným čištěním.

Výběr délky vodítka do města není jen otázkou osobní preference. Ve městě se pohybujete v prostředí plném lidí, dalších psů, cyklistů a aut. Klíčové je najít kompromis mezi kontrolou a svobodou pohybu pro psa. Příliš krátké vodítko způsobuje neustálé napětí, příliš dlouhé zase vede k tahání a nekontrolovatelným situacím na chodníku.

Separační úzkost se u štěněte neprojevuje jen kňučením u dveří. Typické je ničení zařízení, vytí, močení, nebo dokonce snaha o útěk. Nejde o zlobení, ale o paniku z odloučení. Základní chybou je psa za projevy trestat nebo ho naopak utěšovat ve chvíli, kdy už je ve stresu. Ani jeden přístup problém neřeší, jen ho prohlubuje.

Nezapomínejte ani na to, co se děje před vaším odchodem. Většina psů pozná signály jako oblékání bundy nebo hledání klíčů. Pokud tyto úkony spojíte s pozitivním zážitkem (například pamlsek), pes si je přestane spojovat s úzkostí. Můžete začít tím, že si oblečete bundu, dáte pamlsek a zůstanete doma. Pes se postupně naučí, že tyto podněty neznamenají vždy odchod.

Při tréninku mezi jinými psy se vyhněte běžné chybě: nevoláte štěně, když je už v plné hře. V tu chvíli je jeho pozornost úplně jinde a šance na úspěch je mizivá. Mnohem lepší je přivolat ho ve chvíli, kdy se k jinému psovi teprve blíží, nebo když se na chvíli zastaví. Pokud to nezvládá, vraťte se o krok zpět a zvyšte vzdálenost. Další častou chybou je monotónní opakování povelu. Řeknete „ke mně" pětkrát za sebou, a když štěně přijde až na třetí, odměna není tak výrazná. Povel by měl zaznít pouze jednou, a pokud štěně nereaguje, přerušte trénink a začněte znovu od snazší situace.

Prvním a nejčastějším problémem je špatné dotažení obojku. Mezi obojek a krk zvířete by mělo projít maximálně jeden až dva prsty. Pokud je obojek volný, nedochází k dostatečnému kontaktu s kůží a účinná látka se nemůže správně vstřebávat. Stejně důležité je nechávat obojek nasazený nonstop. Sundávání na noc nebo jen na procházky přerušuje uvolňování účinné látky a vytváří mezery v ochraně. Blechy se pak snadno chytí v době, kdy obojek není na krku.

Odstraňte viditelné nečistoty z vnitřní strany boltce a z viditelné části zvukovodu. Nepokoušejte se dostat hlouběji, než kam dosáhnete prstem. Po vyčištění nechte kočku zatřást hlavou – přirozeně tím vypudí případné uvolněné nečistoty. Pokud používáte tekutý čistič, nakapejte pár kapek do zvukovodu, krátce promasírujte základ ucha a nechte kočku vytřepat přebytek. Po každém čištění odměňte kočku pamlskem, aby si spojila proceduru s něčím příjemným.

Pro běžné procházky po městě se nejčastěji používají vodítka o délce od 1,5 do 2 metrů. Tato délka vám umožní mít psa blízko u nohy, ale zároveň mu dáte dost prostoru pro čichání kolem patníků nebo laviček. Kratší vodítko kolem 1,2 metru je vhodné pro místa s hustým provozem, kde potřebujete okamžitou reakci. Naopak delší vodítko nad 3 metry se do města příliš nehodí – snadno se zamotá kolem nohou kolemjdoucích nebo kola.

Co rozhoduje při výběru délky podle povahy psa? Nejdůležitějším kritériem je chování vašeho psa. Pokud pes má tendenci tahat, kratší vodítko (1,5 metru) vám dá větší kontrolu a umožní rychle korigovat směr. Pro psa, který chodí na povel a sám se drží u nohy, můžete zvolit střední délku kolem 2 metrů. U štěňat nebo psů, kteří se snadno vzruší, se vyhněte flexi vodítkům – ta podporují tahání a dávají psovi špatný signál, že může jít, kam chce. Fixní délka je ve městě vždy předvídatelnější.

V konečném důsledku je nejlepší volba taková, kterou dokážete držet uvolněně a která neomezuje vaši pozornost. Ve městě je vaším úkolem předvídat situace, ne jen tahat za vodítko. Pořiďte si proto dvě vodítka – jedno kratší (1,5 m) pro každodenní použití a jedno střední (2 m) pro klidnější večerní procházky. Vždy je lepší mít možnost volby, než řešit, že jedno vodítko nevyhovuje.