Editing Vysouvací šuplíky versus celá komoda: co zvládnete sami

Stěhování čalouněného nábytku patří k nejrizikovějším fázím celého procesu. Rohy pohovek se snadno odřou, nohy křesel se zlomí a látka se natrhne o hranu dveří. Přitom stačí dodržet pár zásad, které vám ušetří nejen peníze za opravy, ale i nepříjemné dohady s dopravci. Než začnete cokoli zvedat, připravte si pásy na fixaci, fólii, deku a lepenku. Tato výbava je levná, ale rozhodující.<br><br>Než začnete komodu byť jen pohnout, věnujte pět minut kontrole konstrukce. Většina modelů má šuplíky nasazené na výsuvných lištách nebo vedených v kolejnicích. Pokud je vytáhnete jen tak, hrozí, že se zadní část šuplíku zachytí o doraz a při prudkém pohybu se vytrhne čelo. Nejprve šuplík vytáhněte až na doraz, pak ho mírně nadzdvihněte a teprve poté táhněte směrem k sobě. U levnějších kusů stačí šuplík nadzvednout vpředu a lehce zakývat do stran.<br><br>Klíčové je nábytek správně zabalit. Použijte bublinkovou fólii na rohy a hrany, které jsou nejzranitelnější. Přes ni dejte vrstvu měkké deky a vše zajistěte strečovou fólií, která drží tvar a neklouže. Pokud nemáte deky, poslouží i staré prostěradla, ale ty neposkytnou potřebnou ochranu proti nárazům. Vyhněte se balení do igelitových pytlů, které se snadno trhají a nechrání před vlhkostí. Při nakládání na vozík nebo do auta mějte vždy dvě osoby – jeden řídí směr, druhý drží nábytek zespodu.<br><br>Prvním krokem je důkladná prohlídka nábytku. Zkontrolujte všechny spoje, šrouby a krytky. Pokud je některý spoj povolený, dotáhněte ho dřív, než začnete manipulovat. U rozkládacích pohovek zajistěte mechanismus tak, aby se během přepravy sám nerozložil. Podobně u křesel s výklopným sedákem zafixujte pohyblivé části pomocí pásů nebo textilních pásků. Zapomeňte na lepicí pásky, které zanechávají na látce stopy.<br><br>Nejdřív křeslo důkladně očistěte. Prach a mastnota na povrchu působí jako abrazivo, které při pohybu materiálu narušuje jeho vrchní vrstvu. Použijte suchý měkký hadr, případně prostředek určený na čištění kůže, ale nikdy agresivní čisticí přípravky. Po očištění nechte kůži zcela vyschnout. Jakýkoliv zbytek vlhkosti pod fólií vytvoří ideální prostředí pro tvorbu plísní a zároveň zvyšuje křehkost usně.<br><br>Při průchodech dveřmi a úzkými chodbami počítejte s tím, že čalouněný nábytek potřebuje větší prostor, než se zdá. Než začnete prostrkávat, změřte šířku dveří i nábytku v nejširším místě. Jestliže je rozdíl menší než pět centimetrů, je lepší sundat nohy, případně područky, pokud jsou odnímatelné. Nikdy nábytek netahejte po podlaze – poškodíte tím jak podlahu, tak textilní potah. Pokud se nábytek nevejde, raději ho zvedněte do výšky a protáhněte šikmo.<br><br>Při demontáži postupujte od spodních šuplíků nahoru. To má praktický důvod: horní šuplíky totiž často nemají pojistku proti vyjetí, a pokud je vytáhnete jako první, může se celý zadní panel uvolnit. Spodní šuplíky bývají zajištěné dorazem, který je třeba stisknout nebo povytáhnout – u řady modelů stačí šroubovák zasunout do otvoru na boku lišty. Nikdy nepoužívejte sílu. Když šuplík nejde vytáhnout, zkontrolujte, zda není v drážce zachycená drobnost, nebo jestli nejsou lišty zablokované pojistkou.<br><br>Vyndané šuplíky ukládejte na sebe tak, že mezi ně dáte měkkou textilii nebo papír. Ideální je přenášet každý zvlášť, ale při kratší vzdálenosti je můžete nést dva najednou – ovšem pouze pokud je k sobě přiložíte zadními stěnami. Čela šuplíků jsou nejviditelnější částí, proto je chraňte před dotykem s jinými předměty. V praxi se osvědčuje zabalit každý šuplík do deky nebo bublinkové fólie, ale pokud nemáte nic po ruce, postačí i obyčejný kartonový papír připevněný lepicí páskou přes hrany.<br><br>Na co si dát pozor při demontáži podnože a koleček Kolečka jsou nejjednodušší – stačí je vytáhnout směrem dolů. Jestli drží pevně, zmáčkněte pojistný kolík v jejich ose. U podnože z hliníku bývají šrouby skryté pod plastovými krytkami. Šroubovákem krytku vypáčte, ale opatrně, abyste ji nezlomili. Po uvolnění podnože vyjměte plynový píst. Někdy je potřeba jemně poklepat gumovou paličkou na jeho spodní stranu. Píst nerozebírejte – je pod tlakem a může být nebezpečný. Zabalte ho samostatně do bublinkové fólie.<br><br>Pokud už k přilepení dojde, důležité je fólii odstranit co nejdříve. Čím déle zůstane, tím hlouběji pronikne lepidlo do struktury laku. Použijte fén na nízkou teplotu a fólii zahřívejte z krátké vzdálenosti, dokud se nezačne krčit. Pak ji pomalu odtrhávejte pod ostrým úhlem. Zbytky lepidla odstraňte hadříkem namočeným v octové vodě – kyselina citronová nebo ocet rozpouští lepidlo bez poškození matného laku. Vyhněte se ředidlům a acetonu, ty povrch zmatní nebo zbělají.